Musíme se ještě vrátit k hromadné rezignaci 53 „expertů a expertek“ z Úřadu vlády ČR, respektive z vládních rad, výborů a skupin k Úřadu vlády přičleněných. Odcházejí na protest proti převodu z tohoto centrálního místa moci na tři ministerstva. Jejich hromadná rezignace je taková malá radost v dosavadním působení Babišovy vlády, která si zahrává, že do análů vejde pro nadměrné utrácení a zrušení dobrých změn důchodového systému zavedených předchozí vládou. Radost je to proto, že už tou kolektivní rezignací se z velké části naplňuje smysl chystaných změn, které celou rezignaci vyvolaly. Nevyřčeným cílem změn bylo zbavit se desítek „expertů a expertek“, kteří se na úřadu vlády etablovali jako woke úderka a provozují odsud eko-systém státní politiky, nevládek a subvencí. Dvě třetiny z oněch 53 jsou z tematiky rovných příležitostí pro ženy a muže, která se dávno vzdálila původnímu významu těch slov a jde v ní často o povinné kvóty nebo úředně narovnávané platy, o agendu dalších, donedávna neznámých pohlaví. Důvody, proč odchodu podstatné části z oněch 53 nelitovat, jsou dva: střet zájmů a idelogičnost. Střet zájmů tu znamená, že aktivista ovlivňuje stát, který podporuje nevládku nebo konsorcium nevládek, z nichž aktivista vzešel a obvykle dál působí. Ze seznamu 53 namátkou vybíráme: Eva Lukešová, dosavadní místopředsedkyně Rady pro rovnost žen a mužů a současně v České ženské lobby nebo v Genderovém informačním centru NORA (které pro vás na požádání vypracuje genderový audit); Markéta Kos Mottlová, vedle práce v Radě ředitelka nevládního Fóra 50%; Tomáš Pavlas, vedle Rady mj. neziskovka Otevřená společnost; Nika Mazániková, kromě vládní Rady hnutí NESEHNUTÍ atd. Posledně jmenovaná nám tu poslouží i jako přechod k problému ideologizace státní správy. Hnutí NESEHNUTÍ například vydalo vzdělávací materiál pro školky a v něm zpracovává „téma transgender dětí v předškolním věku“. Na vydání pokrokového materiálu přispěl Úřad vlády. Bylo to v roce 2019, za Andreje Babiše Prvního. Samozřejmě že NESEHNUTÍ čerpali státní peníze i za Petra Fialy. Až s Babišem Druhým přichází změna. Zpátky na seznam: Markéta Štěpánová vede Gender Studies, organizaci upsanou tzv. intersekcionálnímu feminismu. Docentka sociologie na Masarykově univerzitě Brno Iva Šmídová na své akademické dráze dekonstruuje (toxickou) maskulinitu. Irena Smetáčková vede katedru psychologie na PF UK v Praze, kde vyučuje předměty jako psychologie genderu. Kromě Úřadu vlády by ještě mohla odstoupit i z pracovní skupiny na ministerstvu školství pro genderovou rovnost ve vzdělávání, kdyby byla zásadová do důsledků. Výčet by mohl pokračovat ještě dlouho, tady už se jen omezíme na poznámku, že oněch 53 lidí tvoří jen asi třetinu osazenstva poradních orgánů, které mají být z Úřadu vlády odstěhovány. Ve zbytku najdeme hned několik političek strany Zelených nebo se stranou volně spjatých Mladých zelených. Proč by politický okraj společnosti měl mít permanentně obsazenou část Úřadu vlády, i když zrovna nevládne? Bývalá ministryně spravedlnosti Eva Decroix hromadný odchod 53 expertek a expertů vykládá jako signál, že „vláda přestala naslouchat lidem, které sama přizvala jako odborníky“. Ne, tato vláda přestala naslouchat lidem, které přizvala vláda s účastí paní Decroix. Až ODS vyhraje volby, může si expertky a experty přivést zpátky. ×