„Když potkám někoho, kdo autokros sleduje delší dobu, většinou si vzpomene na incident z roku 2018, kdy jsem přistál na svodidlech jako akrobat. To je asi první věc, kterou si vybaví,“ říká jezdec, jenž už několik sezon patří k evropské absolutní špičce v divizi Buggy 1600. V Nové Pace, kde se pojede pátý podnik evropského šampionátu, se pokusí vylepšit aktuálně průběžnou třetí příčku za vedoucím Francouzem Feuiladem a druhým Nizozemcem Ottinkem. A zároveň navázat na dvě evropská vítězství ve Štikovské rokli. První si vyjel v roce 2019 v divizi Junior buggy, druhé před třemi lety ve třídě, v níž startuje i nyní. Co vy a případná třetí výhra v Nové Pace? Že by to v Evropě bylo potřetí, v hlavě moc nemám, protože jsem tam měl dlouhá léta spíš smůlu. Lidé si mě s Pakou většinou spojují buď s tím, že jsem v juniorech skončil na těch svodidlech, nebo s tím, že jsem domácí jezdec. Přesto předpokládám, že se na domácí závod těšíte. Na co nejvíc? Určitě na atmosféru. Když jedeme na start z kopce dolů a fanoušci řádí s motorovými pilami a vlajkami, jsou to neskutečné emoce, které mě vždycky hrozně nabudí. Někdy možná jsem až přemotivovaný a pak udělám nějakou chybu. Platí to i po těch letech, po která ve Štikovské rokli závodíte? Snad už mám za ty roky dost zkušeností a taky nějaký věk, takže se snažím závodit hlavou a získat co nejvíc bodů. Před rokem jste byl druhý za Filipem Hartmanem, soupeřem z rovněž nedaleké Chotče. Jaký to byl závod? Ve finále jsem sice odstartoval hned za Filipem, ale s jeho turbomotorem není moc šance se ho držet. Navíc on jel úplně neskutečně a bez jediné chyby. V posledních dvou nebo třech kolech jsem se na něj sice dotáhl, ale už nebyl čas něco vyzkoušet. Abych řekl pravdu, nechtěl jsem už zbytečně riskovat, druhé místo mi bohatě stačilo, potřeboval jsem hlavně získat maximum bodů do průběžného pořadí. I proto, že René Mandel (loni největší Novotného soupeř v boji o evropský titul) se do finále ani nedostal. Druhé místo pro mě tehdy bylo vlastně zlaté. Letos nastoupíte na start závodu v Nové Pace jako třetí jezdec průběžného pořadí. Jak zatím hodnotíte sezonu? Že jsme zatím měli spíš jen smůlu. V čem? Nevycházely nám rozjížďky a ve finále jsme vždycky schytali nějakou ránu. Když se něco takového přihodí, tak se to v takové konkurenci hodně těžko dohání a není moc šance posunout se výš. Poslední dva závody ale už vyšly a bylo z toho první a třetí místo. Doufám, že na tuhle vlnu navážeme. Šampionát je v divizi Buggy 1600 opět velmi vyrovnaný, v čele je francouzský talent Malone Feuillade. Jaký je to soupeř? Rychlý a tvrdý. Z juniorek, kde jezdil ještě loni, přišel pořád ještě takový nevybouřený, takže do toho šlape. Je opravdu rychlý už v trénincích, v nichž většinou patří mezi dva nejlepší, a díky tomu dostane dobrou skupinu pro závody. Hodně mu to pomáhá. Jde o šikovného kluka, a i když je to soupeř, jsem za jeho účast rád, protože závody jsou ještě zajímavější. Loni jste získal už třetí titul mistra Evropy, druhý v divizi Buggy 1600. Rozhodl jste o něm až ve finálovém závodě v Portugalsku, kde jste porazil největšího konkurenta Mandela. Hezká vzpomínka? Neskutečná! Emoce po závodě byly obrovské, i když mi všechno došlo až doma, kdy jsem si v klidu uvědomil, že se nám to opravdu povedlo. I proto, že abych titul získal, jsem musel v Portugalsku všechno vyhrát, nic jiného mi nezbývalo. Musel jsem jet naplno a zároveň doufat, že technika vydrží. Že vydržela, za to patří velké poděkování celému týmu Alfa Racing a mému dědovi, všichni se o buginu perfektně starali. Díky nim probíhal celý závod pohádkově. V trénincích jsme byli druzí, vyhráli jsme rozjížďky i semifinále. A finále? Tam jsem už jen potřeboval udržet Mandela za sebou. I díky tomuto zážitku je to zatím váš nejcennější evropský titul? Každý titul má svůj vlastní příběh a radost je z každého stejná. Největší euforie ale asi byla z toho prvního v roce 2018, kdy jsme Evropu ovládli poprvé. Šlo o začátek mé, v uvozovkách řečeno, velké kariéry. Pak jsem chtěl víc a víc a podařilo se získat už třetí titul, každý je ale jiný. O víkendu před vámi bude nová výzva v podobě závodu v Nové Pace. Stále něco výjimečného? Jde o můj domácí závod, takže asi trochu cítím větší psychický tlak. Bude tam spousta mých známých, taková rodinná sešlost. Chci se ukázat v co nejlepším světle a snad se bude dařit. Odpovídá tomu nějak rozdílná příprava než na jiné závody? Je sice úplně stejná, ale výhodou je, že to mám na trať jen nějakých deset patnáct kilometrů. Proto můžu spát doma ve své posteli a nemusím být nikde v karavanu nebo v autobusu. Znamená to, že i po závodním sobotním programu pojedete domů? Přesně tak. Pojedu, a když bude teplo, skočím ještě do bazénu, budu odpočívat a regenerovat na další den.