Minule byly tématem pomníky navržené Rothmayerem pro Ondřejov a také Pražský hrad, kde architekt dohlížel na provádění úprav podle projektu svého učitele. Na Hradě od roku 1930 pracoval Rothmayer také samostatně, byť v intencích díla Plečnikova. To však bude téma propříště. Dnes se podíváme podrobněji na jeho práce, které s Pražským hradem, potažmo s rezidencí prezidenta Masaryka v Lánech nijak nesouvisí. Není jich mnoho, hradní činnost mu zabrala hodně času a po nuceném odchodu v roce 1952 už Rothmayer nemohl ani učit na umprumu, ani – jako persona non grata – nedostával architektonické zakázky. Věnoval se proto drobným úkolům, jako byly výstavní instalace. Drobné práce Přesto po něm zůstalo několik důležitých projektů a realizací. Již v roce 1919 byla vypsána soutěž na druhý vinohradský chrám, který měl stát na náměstí Jiřího z Poděbrad. Té se zúčastnilo hned několik Plečnikových studentů z umprumu, mezi nimi i Rothmayer. A jeho kolegové získali nejvyšší ceny, dlužno dodat, že za projekty ve stylu svého učitele: první cenu získal Jindřich Merganc, druhou Alois Mezera. Porota nakonec doporučila, aby byl ke stavbě chrámu vyzván přímo Plečnik, který se soutěže nezúčastnil. Podpořili to i soutěžící, a tak byl osloven slovinský architekt, který se, jak víme, svého úkolu zhostil navýsost dobře. První významnější Rothmayerovou realizací se stala letní vilka sochaře a kovotepce Otakara Hatleho v Káraném. Hatle byl jedním ze spolupracujících výtvarníků Jožeho Plečnika, ve své karlínské dílně vyráběl kovové prvky dle Plečnikova návrhu. Jeho dílem je např. kovový kohout umístěný na brance v ohradní zdi lánského parku, vedoucí ke kostelu. Stejného kohouta najdeme i na jedné stavbě v Plečnikově rodné Lublani. Bílý hranol letního domku byl umístěn na okraji lesa, prostá stavba byla ukončena střešní terasou. Hezkým motivem jsou kruhová okénka. Dům se bohužel v původní podobě nedochoval, v nedávné době byl zcela přestavěn. Podobně dopadl i letní domek s ateliérem známé meziválečné avantgardní sochařky Hany Wichterlové ve Smržicích na Hané. Rothmayer byl přítelem Hany i jejího manžela, známého sochaře a profesora umprumu, Bedřicha Stefana a pomáhal jim upravit i zahrádku jejich pražského ateliéru pod Petřínem, kterou fotograficky zdokumentoval jejich společný kamarád Josef Sudek. Osud tohoto ateliéru i zahrady je už nadějnější – nyní se opravuje a stane se součástí Galerie hlavního města Prahy, přístupný by měl být schodištěm z dětského hřiště na úpatí Petřína poblíž stanice lanovky. Jako u učitele Zbývá nám ten nejdůležitější objekt – vlastní domek Otta Rothmayera a jeho manželky textilní výtvarnice Boženy, který najdeme kousek od areálu pražské Ústřední vojenské nemocnice v ulici U Páté baterie 50 v katastru Břevnova. Byl vystavěn v letech 1928–1929, přičemž inspirací byl vlastní Plečnikův dům s ateliérem v Lublani a též domek losové akce u lublaňského stadionu, rovněž od Plečnika. Je to jednoduchá kostka se světle béžovou vápennou omítkou a střešní terasou, k níž je směrem do zahrady připojeno spirální schodiště, ukryté v symetricky umístěném válcovém rizalitu. Rothmayerův dům je znovu prostá stavba, rovněž vnitřní vybavení je až spartánské. I v tom je vidět vliv architektova učitele. Přes to všechno jde o mimořádně působivé prostory, které je možno bez problému navštívit a prohlédnout, včetně dnes už legendární „kouzelné zahrádky“, skryté za vysokým živým plotem, kde vznikaly slavné snímky Josefa Sudka. Rothmayerův syn domek odkázal městu Praze a po citlivé rekonstrukci ho dnes spravuje Muzeum Prahy. Na zahradě už bohužel nejsou židle a křesílka z roxorové oceli, které architekt původně navrhl pro terasy Tereziánského křídla Starého královského paláce na Pražském hradě, ale byly odmítnuty hradní správou, dnes jsou ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea. Zachovaly se tu však další artefakty: různé fragmenty z Pražského hradu nebo přírodní prvky, které architekt sestavoval do působivých kompozic, jak to viděl v lublaňském domě svého učitele, ale také skleněné nádoby bizarních tvarů jeho přítele skláře Reného Roubíčka. Půvabným detailem Rothmayerovy vilky je červená tabulka s číslem popisným. Ta má, jak víme, standardizovaný formát a písmo, architekt si ale prosadil vlastní návrh s typickými číslicemi, které používal on a samozřejmě i jeho slavný učitel.