Fantazie, lži, ignorace i trochu srandy. To jsou sněmovní interpelace s premiérem Andrejem Babišem Čtvrteční ústní interpelace na premiéra ve sněmovně by mohly být jednou z nejzajímavějších politických událostí týdne. Pokud by na ně ale neodpovídal Andrej Babiš. Ten na většinu otázek buď jasně neodpoví nebo, jak je u něj obvyklé, myšlenky mu utečou jinam. Slabší bývají i některé otázky opozice. Stejné to bylo i ve čtvrtek odpoledne 2. července. Ovšem Babišovi něco takového umožňuje Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Premiér Andrej Babiš (ANO) většinou odpovědi na dotazy z opozičních řad předčítá při interpelacích z připravených podkladů. Ihned je jasné, že to nejsou jeho vlastní slova. Strojené a strojové odpovědi mu umožňuje Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Poslanci se totiž hlásí k podání ústní interpelace písemně u předsedy Sněmovny, a to v den, ve kterém se mají konat, nejpozději do 11 hodin dopoledne. Součástí přihlášky musí být také téma předložené interpelace. Babišův tým má tedy několik hodin na přípravu instantních odpovědi, protože sněmovní zpovědnice je spuštěna v půl třetí. Zajímavější to je, když premiér opustí napsané notičky, které si k pultíku přinese. A to on dělá rád. Pak slyšíme jeho zvláštní chichotání, lži, vytáčky a napadání politických konkurentů. Má to už nacvičené, proto se kloudné odpovědi na většinu věcí nedočkáme. Jistě, vždy existují nějaké výjimky. U Andreje Babiše hodně záleží také na tom, komu odpovídá. S takovou Věrou Kovářovou (STAN) se dokážou špičkovat a oba u toho zachovávají nějakou elementární slušnost, i když to bývá ostré. U jejich dialogu (který proběhl částečně i mimo hlavní mikrofon) to i ve čtvrtek začalo být konečně zajímavé. A Kovářová někdy dokáže Babiše dotlačit k nějaké smysluplnější odpovědi, zejména když bojuje za zájmy svých voličů ve svém obvodu. Je také zvláštní, že současná opozice neumí interpelací na premiéra využít ke kladení přímějších a ostřejších otázek. Často se ptá na obecné věci, u kterých Babiš může z jasné odpovědi vyklouznout. To 2. července předvedli i vlivní politici jako Vít Rakušan (STAN), Martin Kupka (ODS), Marian Jurečka (KDU-ČSL) a Jan Lipavský (nestraník za ODS). Olga Richterová (Piráti) zase jako kolovrátek otočila dotaz k dostupnému bydlení. O tom hovoří Piráti pořád, i kdyby se jednalo o odchytu nosorožců. Naopak exministr zemědělství Marek Výborný útočil jednoduchými otázkami o dotacích, které mířily přesně do černého. Ovšem i u nich Babiš při odpovědi neříkal ve všem pravdu. To, že někdo ve sněmovně lže ve vlastním politickém zájmu a neodpovídá na to, na co se ho někdo ptá, je ale jeho právem. Navíc pro politické projevy na půdě parlamentu mají zákonodárci imunitu. Kdyby byla ale opozice v tomto případě důslednější, dokázala by odpovědi premiéra při interpelacích lépe využít třeba na sociální sítích i jinde. Prostě mu je vždy otřískat o hlavu a dělat to pořád a pořád. To se ale většinou neděje. Čiší z toho jakási rezignace, protože každý ví, že se stávajícím předsedou vlády jen tak něco nehne. Na rozdíl od britské Dolní sněmovny, kde si parlament a média středečních interpelací na předsedu vlády někdy hodně užívají, u nás je to většinou nuda. Důvodem jsou jednak zmíněné ne moc zajímavé otázky, ale i slabší účast poslanců. Například 2. července bylo ve sněmovně nahlášeno při interpelacích na Andreje Babiše přes sto poslanců a poslankyň, ale ve skutečnosti jich přímo v jednacím sále sedělo jen několik desítek. Žádná atmosféra, která by měla odpovídat duchu interpelací, se u toho vytvořit nedá. Andrej Babiš se proto zatím ústních interpelací bát nemusí. Pro něj, pro opozici i pro ty, kteří to podrobněji sledují, to někdy dokonce bývá ztráta času.