KOMENTÁŘ / Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka předvedl ukázkový příklad toho, jak se v české politice dělá důchodová politika. Tedy nijak, zato s příslibem, že jednou to bude velkolepé. Na otázku, co bude s předčasnými důchody, odpověděl pro Aktuálně.cz, že je vláda otevře až v roce 2027 společně s náročnými profesemi, a dodal, že „teď to není téma“. Jenže ono to téma je. Od ledna do konce května letošního roku požádalo o předčasný důchod 7 862 lidí, což se blíží počtu žádostí za celý loňský rok, kdy jich bylo 9 230. Meziročně jde o více než dvojnásobek. Předčasný důchod přitom pobírá už přes 765 tisíc lidí, podle dat ČSÚ zhruba třetina všech příjemců plného starobního důchodu. To není statistická kuriozita, ale systémový problém země, která si zároveň stěžuje na nedostatek pracovních sil. Příčiny letošního náporu jsou známé. Od ledna platí, že kdo získal 45 let pojištění, má krácení za předčasnost poloviční, což může části žadatelů přinést i tisíce korun měsíčně navíc. A do toho přichází druhý motor: nejistota. Od roku 2027 se mají měnit další pravidla, například výchovné, a ani ministerstvo neumí říct, zda nepřibudou úpravy další. Část lidí si proto zřejmě raději zafixuje letošní podmínky, dokud platí. Jinými slovy, vláda svou mlhavostí sama přiživuje nervozitu, která žene lidi k přepážkám ČSSZ. Když ministr naznačuje, že pravidla se budou měnit, ale odmítne říct jak, chová se každý racionální člověk před důchodem stejně: vezme si, co je jisté dnes. Juchelkovo mlčení tak není neutrální. Je to aktivní politika s reálnými fiskálními důsledky, jen bez podpisu autora. Přitom směr, kterým ministr našlapuje, tušit lze. Zpřísnění z dílny minulé vlády dlouhodobě kritizuje, pozastavení valorizace procentní výměry u předčasných důchodů označuje za dvojí penalizaci a Česko podle něj jako průmyslová země předčasné důchody potřebuje. Rétoricky tedy připravuje půdu pro rozvolnění, odpovědnost za konkrétní návrh ale odsouvá o rok a půl. Je třeba připomenout, proč Fialova vláda v roce 2023 pravidla zpřísnila. Nebyla to šikana důchodců, ale reakce na rekordní vlny žádostí z let 2022 a 2023 a na dlouhodobou neudržitelnost systému. Zatímco v roce 2020 připadalo na jednoho důchodce 3,5 pracujících, v roce 2050 to budou dva, a důchody už dnes spolknou 700 miliard korun ročně, tedy zhruba čtvrtinu výdajů státního rozpočtu. Současná vláda přitom souběžně rozdává na všechny strany. Prosazuje politicky atraktivní, ale nákladné zastropování důchodového věku na 65 letech, před nímž ekonomové varují, protože bez dalších úspor hrozí systému deficity ve výši stovek miliard korun ročně. K tomu chce štědřejší vzorec valorizací a bonusy pro seniory od 80 let. Každé opatření lze samostatně obhájit. Dohromady však tvoří účet, o jehož zaplacení vláda mlčí stejně urputně jako o předčasných důchodech. Aby bylo jasno, Juchelkův důraz na data z jednotného hlášení zaměstnavatelů je pochopitelný. Datová rétorika ale nesmí sloužit jako alibi pro odklad. Pokud ministr ví, že třetina penzistů odchází předčasně a že nejistota trend ještě přiživí, pak věta „teď to není téma“ není projevem rozvahy, nýbrž politického pohodlí. Předčasné důchody jsou totiž téma přesně teď, kdy o nich lidé rozhodují. V roce 2027 už bude ministr jen počítat, kolik jich stihlo proklouznout dveřmi, které sám nechal dokořán.