ROZHOVOR / Kroky naší vlády z posledních dnů a týdnů mě utvrzují v tom, že to není služba lidem. Je to služba jim samotným a jejich velkým egům, říká známá herečka Eva Podzimková, která ztvárňuje jednu z hlavních rolí v nové české komedii Po večerce. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mimo jiné prozradila, jaký vztah má k moderním technologiím či zda v sobě živí režisérské ambice. Jak zvládáte kombinovat mateřství a práci? Změnil se váš vztah k herectví od doby, kdy máte dvě děti? Zvládám to taktak. Je toho hodně. Program je nabitý. Oba dva jsme s manželem pracující, takže jsem trochu s jazykem na vestě. Ale takhle to v našem povolání je. Buďto je té práce strašně moc, že se člověk trošku hroutí, nebo je to zase volnější a člověk si může dopřát nějaký klid a rozjímání společně s dětmi. Naše děti jsou velmi společenské a my je vychováváme tak trochu v kmeni. Máme aktivní babičky a tety, takže holky mají pestrý život a je o ně bezvadně postaráno. S každým člověkem tráví čas jinak. Se mnou jezdí na výlety, táty s nimi chodí na hřiště, učí je míčové hry, jezdí na kole atd. Důležité je mít všechno v google kalendáři. Potom už se všechno dá zvládnout. Jezdila jste na tábory? Jak dlouho jste váhala nad nabídkou zahrát si ve filmu Po večerce? Na tábory jsem jezdila. Takže, když mě Dan Pánek oslovil s touto nabídkou, tak jsem vůbec neváhala a byla jsem ráda, že bych mohla být součástí něčeho takového. Myslím si, že letní tábor je jako téma skvěle nosné a těch filmů zase tolik není. Naposledy si pamatuji Pějme píseň dohola, což je jeden z mých oblíbených filmů. Mám tedy radost, že jsme na ten tábor zabrousili i v trochu jiném žánru i my. Zahrála jste si toho již hodně. Máte ambice pustit se například do režie či do nějakého scénáře? Vůbec ne. Když mám volný čas, tak se ho snažím stoprocentně věnovat dětem. Já jsem takový „sprostý“ interpret. Jsem herečka a nemám autorské ambice. Možná mám trošku dramaturgické ambice, protože do věcí docela kecám. Nemám ale žádný scénář v šuplíku. Mě baví to herectví a potom se ráda rozvíjím v jiných oblastech. Myslím si, že je dobrá ta pestrost. Že člověk z jednoho okruhu svých zájmů může přehodit výhybku a resetovat hlavu. Máte nějakou vysněnou roli či téma, které byste chtěla herecky uchopit? Role si zásadně nevysnívám, protože mám pocit, že když se na něco upnu, tak to potom akorát vygeneruje zklamání. Protože já právě nejsem člověk, který by si tu roli vytvořil nebo, který by měl právě producentské, režijní a autorské ambice. Třeba Hanka Vágnerová je v tomto úplně skvělá a já ji obdivuji, že si jde za tím svým cílem. Je autorkou filmů, které se promítají na áčkových festivalech. To je něco úplně fenomenálního. Já to takhle nemám a jsem opravdu ta paní, která čeká, co k ní přijde. Někdy se můžu vybrat a někdy beru to, co je. Jak vnímáte všeobecný rozmach AI? Nebojíte se, že by vám zejména u filmů a seriálů mohla brát práci? Co vůbec vy a moderní technologie? Já jsem takový „starý analog“. Moc to neumím, ale zároveň už jsem zjistila, že je potřeba trochu držet krok s dobou. Bylo by asi trapné být v šestatřiceti takový mimozemšťan, abych to vůbec nevyužívala. Využívám to na věci, které potřebuji. Myslím si, že je to velmi užitečná záležitost. Samozřejmě mám nějaké globální obavy z toho, kam až může AI vést. Nejen v tom našem hereckém světě, ale obecně. Myslím si ale, že takové haló přišlo s každou novou technologií. Fotka nezmizela, když přišel film. Divadlo nezaniklo, když přišla fotka. Myslím si, že divadlo je jistota. Koukat se na divadlo plné robotů a hologramů asi nebude to pravé ořechové. Jsem v životě trochu skeptická, takže jsem příjemně překvapená, že ještě chodím dabovat. To řemeslo se ještě nevzdalo. Uvidíme, co bude. AI může být hodně nápomocná a když se to dobře uchopí, tak může člověku dobře posloužit a ne ho ovládnout. Celkový trh práce se samozřejmě bude proměňovat. Vzniknou nová místa a odvětví. Zaniknou asi nějaká stará. Mám ale pocit, že nějaká emoce, intuice a šikovnost lidských rukou se nedá úplně nahradit. Jaký film či seriál vás v poslední době zaujal? V současné době mám rozkoukaný seriál Monyová. Tím jsem hluboce pohnutá. Myslím si, že to je důležitý počin. Jinak mám strašně dlouhý seznam filmů, které bych chtěla vidět, ale neměla jsem čas, protože jsem buď v práci, nebo s dětmi. V tomto mám velký deficit a někdy jsem až ostudná, že toho vidím málo. Sledujete politiku? Jak hodnotíte současnou českou vládu? Politiku sleduji a zírám. Nemůžu uvěřit tomu, co čtu a co se děje. Snažím se v tom nějak zorientovat a nějak se z toho oklepat a nepanikařit, protože kroky jenom posledních několika dnů a týdnů mě utvrzují v tom, že to není služba lidem. Je to služba jim samotným a jejich velkým egům. To, že se berou peníze na obranu, že se rozpráší lidskoprávní agendy, to že odborníci jsou momentálně nepřátelé a samozřejmě zrušení koncesionářských poplatků a celá ta pomalá destrukce systému se mnou dělá to, že se nestačím divit. A každý den přichází další ťafka.