Úzkosti, deprese nebo psychické vyčerpání se u lidí z LGBTQ+ komunity objevují častěji než u většinové populace. Mohlo by se zdát, že důvod souvisí s jejich sexuální orientací nebo genderovou identitou. Podle odborníků je ale skutečnost jiná. Hlavním problémem je dlouhodobý tlak okolí, který psychologové označují jako minority stress. Podle dat Národního ústavu duševního zdraví se alespoň s jednou duševní poruchou potýká více než polovina gayů a leseb a přibližně třetina bisexuálních lidí. Sebevražedné myšlenky pak přiznává zhruba čtvrtina homosexuálních osob. Odborníci ale upozorňují, že vyšší výskyt psychických obtíží není způsoben samotnou orientací nebo identitou. „Je to specifický a dlouhodobý stres, kterému člověk nečelí kvůli tomu, jaký je, ale proto, že patří k menšině. Dlouhodobě se musí vypořádávat s odmítáním, zpochybňováním, diskriminací a strachem z reakcí okolí,“ vysvětluje psychiatr Matěj Kasal. Nejde přitom jen o otevřené projevy diskriminace. Psychickou zátěž mohou vytvářet i zdánlivě běžné situace – obava, zda člověk může mluvit o svém partnerovi v práci, jestli ho přijme rodina nebo zda nebude posuzován především podle své orientace. Jednotlivé zkušenosti samy o sobě nemusejí být zásadní, jejich dlouhodobé opakování ale může vést k úzkostem, depresím i celkovému psychickému vyčerpání. Podle odborníků hraje významnou roli také pocit přijetí. Lidé, kteří mají podporu rodiny, přátel nebo komunity, zvládají podobný stres lépe. U mladší generace se navíc vedle větší společenské otevřenosti objevují nové výzvy v podobě tlaku sociálních sítí nebo nenávistných komentářů na internetu. Psychiatři zdůrazňují, že léčba úzkostí či depresí se u LGBTQ+ lidí nijak zásadně neliší od léčby ostatních pacientů. Při terapii je však důležité zohlednit životní zkušenosti a prostředí, ve kterém člověk žije. Právě pochopení souvislostí mezi dlouhodobým sociálním tlakem a psychickým zdravím může podle odborníků pomoci nejen samotným pacientům, ale i jejich blízkým.