Dustin Hoffman si pro cenu došel na samý závěr úvodního ceremoniálu. „Moc děkuji za cenu. Ale ještě více děkuji všem, že se mnou sdílíte starost u tento druh umění,“ zakončil svou řeč, kterou měl připravenou na papíře. Vzpomněl v ní nejen na své začátky po boku Roberta Redforda, ale i blížící se 89. narozeniny. Na pódium Velkého sálu Hotelu Thermal jej doprovodil dlouhý potlesk poté, co organizátoři v tradičním sestřihu připomněli Hoffmanovy nejslavnější role včetně těch ve filmech Absolvent, Rain Man či Tootsie. Dvojnásobný držitel Oscara přebíral Křišťálový glóbus viditelně pohnutý. „Omlouvám se, zapomněl jsem si nasadit brýle,“ zahájil svou řeč a chvíli je lovil v saku. Ještě před Hofmannem si pro Cenu prezidenta přišla americká režisérka a herečka Maggie Gyllenhaalová. „Je to podruhé, co jsem v Karlových Varech. Byla jsem tu jako devatenáctiletá. Strávila jsem semestr v Praze. Jsem poctivý student, ale v Praze jsem toho tehdy moc nenastudovala,“ přiznala ve své dlouhé řeči. „Umím říci dobrý den, děkuji a dám si jedno pivo, prosím,“ pobavila sál a dál se rozvyprávěla, jak zde viděla Formanův film Hoří má panenko či jak chodila do pražského Divadla Na zábradlí. „Semestr, který jsem zde strávila, mi pomohl k tomu, že budu režisérkou,“ dodala ještě herečka a režisérka s cenou v ruce. Oproti inovativně pojatému červenému koberci se slavnostní ceremoniál nesl v důvěrně známém duchu. Moderátorem večera byl opět Marek Eben, úvodní show měli na starosti bratři Cabanovi. Půvabný a hravý úvod provedl historií festivalu v kombinaci archivů, živé hudby, tance a písní s upravenými texty, přičemž zpěváci mnohdy vstupovali na scénu přímo z hlediště. Začalo se popěvkem Happy Birthday, načež rok 1946, kdy se konal první festival ještě v Mariánských Lázních, doprovodil swing a Ondřej Havelka s parafrází písně Jen pro ten dnešní den stojí na to žít, a pak už to šlo ráz na ráz. Padesátá léta s bojovnou Kupředu, levá, s variantou státní hymny s rýmem Kde domov můj, zadrátuj a s ruskou Kalinkou. Šedesátá léta, kde zní Mackie Messer či Limonádový Joe, začátek normalizace se stylizovanými útěky za hranice, diskotékové osmdesátky. S érou devadesátých let s portréty Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové se pak rozvinul celý kaleidoskop slavných okamžiků, mnohdy s vtipnou nadsázkou: třeba Bartoškova role v seriálu Sanitka a tančící zdravotníci spěchající s nosítky odkázali na návštěvu Gregoryho Pecka, který se ve Varech musel podrobit operaci. Ve finále se sólisté, mimo jiné Bára Poláková, Jan Cina, Jana Plodková, Jitka Čvančarová či Matěj Ruppert, spojili ve sborové se songem Jsme parta bláznivá, který už trochu zaváněl estrádními zvyklostmi, ale byla to oslava jubilea bez nabubřelosti a výstředních efektů. Moderátor Marek Eben v úvodním slovu připomněl, že jde o 60. ročník festivalu. Zavzpomínal při tom na oslavu svých šedesátin. „Jsou výročí, na která se musí pozvat i lidé, u nichž doufáte že nepřijdou,“ podotkl, což někteří přítomní brali jako narážku na odřeknutou účast ministra kultury Oto Klempíře (za Motoristy). Eben však poděkování podporovatelům zahájil ministerstvem kultury. Klempíř totiž v pátek odpoledne na síti X svou neúčast na zahájení festivalu zdůvodnil tím, že večer má patřit filmům a organizátorům festivalu, a ne politickým sporům nebo konfliktu. Ministr minulý víkend promluvil k účastníkům folklorního festivalu Strážnice, lidé v publiku na něj ale bučeli a pískali. Součástí úvodního večera byla i premiéra nové znělky, ve které se v zadumané roli představil loňský host Stellan Skarsgård.