Příspěvek Jiřího Nováka do naší letní soutěže Příběh mého modelu opět dokazuje, že v řadách modelářů jsou často lidé, kteří danou techniku znají opravdu dokonale. A co víc, dokážou svoji znalost detailů přenést do modelářského díla. Takový je i tento příběh BVP-2. Dále už Jiří Novák: Ohodnoťte procenty tento model: Vzpomínka na život s BVP. Model dostal detaily z praxe, posloužil i kapesník ? % Průběžné hodnocení čtenářů Průběžný stav hodnocení. Hodnotit můžete do 28. 7. 2026 BVP-2 bylo pár let součástí mého profesního života zbrojíře. Proto jsem se rozhodl, že si postavím model tohoto vozidla. Abych postavil vozidlo sloužící v AČR, musel jsem koupit modely BVP-2 IFV a D od Trumpeteru. Pak jsem mezi stavebnicemi prohodil díly věže a příklopů. Následovalo shánění pasů pro BVP-2, jelikož ve stavebnici jsou pásy pro BVP-1. Dále hledání obtisků věžových čísel a státních znaků. Toto vše jsem zakoupil na soutěži v Bratislavě. Dokoupil jsem doplňkovou sadu kanonu 2A42, kamarád mi vytiskl na 3D tiskárně ještě pár dílků a pustil jsem se do stavby. Jako předlohu jsem si vybral vozidlo, které sloužilo u 42. mechanizovaného praporu, mělo hnací kolo (rozetu) z BVP-1 a vcelku dost orezlé pásy. Podle fotek, které jsem v době působení u AČR pořídil, jsem doplnil různé detaily, které ve stavebnici chybějí, jako dorazy pák vlnolamu, chybějící sváry na věži a korbě, věžový klíč, anténu radiostanice, dřevěnou kulatinu pro samovyproštění vozidla a její upevnění na vozidle, očka pro uzamčení příklopů visacím zámkem. Po sjednocení povrchu surfacerem následovalo nabarvení korby a věže vozidla odpovídající barvou od MRP. Pásy jsem nejdříve zkusil zrezivět pomocí přípravku Metal Burnishing od AK, ale výsledek nebyl tak uspokojivý. Po konzultaci s kamarády jsem koupil suché křídy a pásy dokončil s jejich pomocí. Jediné, co mi chybělo, bylo označeni příslušnosti vozidla. Toto se mi naštěstí podařilo také vyřešit. Po nanesení lesklého laku přišla na řadu umístění obtisků, opětovné zalakování, wash. Na celý model jsem následně nanesl matný lak a doladil povrch pomocí oilbrusheru. Z papírového kapesníku jsem vytvořil plachtový kryt odpalovacího zařízení PTŘS a dečku na jednu mřížku ejektorky. Jako poslední detail jsem před prostor řidiče umístil tubus od motoru PG-7 ve kterém měla většina řidičů těchto vozidel smotaný jízdní rozkaz a propisku. Nyní mám doma model vozidla se kterým jsem strávil – jak se říká – nějaký ten pátek, a to jak na denních, tak nočních střelbách a technických údržbách.