Léto je v plném proudu, tentokrát se však Albánie do středu pozornosti nedostává jen jako populární turistická destinace, ale především kvůli ostrovu Sazan. O tento subtropický ostrov projevil zájem zeť amerického prezidenta Jared Kushner se svou ženou Ivankou Trumpovou. Kushner tu plánuje nebo plánoval zřídit drahé letovisko, osudným se celému záměru může stát i to, že jeho součástí je i část přírodní rezervace naproti na pevnině, v místech přírodní rezervace. Přírodně unikátní oblast je domovem plameňáků, pelikánů, karet obecných a dalších v Evropě už téměř vyhynulých druhů. Od začátku června se hlavní město Tirana stalo dějištěm každodenních masivních protestů, které dostaly své jméno: Flamingo Revolution neboli Plameňáková revoluce. Navzdory tomu předseda vlády Edi Rama za dohodou s Kushnerem neochvějně stojí, byť je skoupý na detaily plánů. O jeho verzi událostí mluvíme s významným členem Demokratické strany, hlavní opoziční síly, Ivim Kasem. Co se to kolem ostrova Sazan děje? Je to složitý příběh, který nepochopíme bez toho, abychom chápali, kdo je premiér Edi Rama. Máme premiéra, který sám sebe definuje jako největšího umělce mezi premiéry a nejlepšího premiéra mezi umělci. Kdysi byl malíř, dělal abstraktní malbu. Když se později stal primátorem Tirany, pojal hlavní město jako velké malířské plátno. Začal tím, že velké komunistické stavby, správně si je představujete jako šedivá monstra, přetřel pestrými barvami. To ho proslavilo, i v Evropě. V Evropě si všimli muže, který zatřásl Tiranou a transformoval to stalinistické město. Samozřejmě že změna spočívala hlavně ve změně fasády. Podobný přístup Rama zvolil, i když se roku 2013 stal předsedou vlády, odteď bude celá Albánie projekčním plátnem jeho představ. Z Albánie se stane bašta moderní architektury, mrakodrapů, všech možných podivných staveb, místo, kde každý architekt a každý umělec má právo provést svůj experiment. Místo, kde při předložení velkých projektů tohoto typu nesmí zaznít slovo ne. A jak se v našem příběhu ocitly Spojené státy? Rama je kromě své umělecké stránky také muž, jenž se vyzná v mocenských hrách a ví, jak získávat spojence. Umí se pohybovat na diplomatickém parketu. Sám sebe považuje za osvíceného autokrata. Pořád navazuje nějaké kontakty, všude: se sousedními zeměmi, ale i s mocnými vládami Evropy, Německa, Francie, nově Itálie, ze zámoří hlavně s USA. A pro tyto dobré vztahy, pro to, aby ze zahraničí získával politickou podporu, je ochoten tu a tam nabídnout i nějaký kus Albánie. V minulosti byl úzce propojen s Georgem Sorosem, uváděl k nám woke agendu, zhruba to, co bylo populární u tehdejší administrativy ve Washingtonu. Jmenoval byste nějaké příklady té woke agendy v Albánii? Všechno možné, od adopce pro stejnopohlavní páry přes zákon o genderové rovnosti až po školní dokumenty, v nichž neuvádíte otce a matku dítěte, ale partnera 1 a partnera 2. Rama otevřel dveře zákonu o změně pohlaví, což odůvodňuje přáním Bruselu, že EU si to vymiňuje v jednáních o členství. Ještě před prvním Trumpovým vítězstvím z roku 2016, jako první zahraniční státník, navíc na CNN, prohlásil, že zvolení Trumpa by bylo jednou z největších hrozeb pro lidstvo. Což mu později nebránilo hledat spojení přes byznys. Tak se před několika lety setkal s Jaredem Kushnerem a Ivankou Trumpovou. Bylo to na jejich jachtě, když se plavili do Řecka. Kushnerovi udělali zastávku v Drači. Drač byl, to asi víte, náš největší přístav. A Rama ho dal Mohammedu Allabarovi (developer ze Spojených arabských emirátů – pozn. red.), aby tento stavitel Dubaje přestavěl Drač na takzvané malé Monte Carlo. A podobně Rama nabídl Jaredovi s Ivankou ostrov Sazan. Ten nebyl nikdy obydlený, s výjimkou části ostrova, na které byla za Envera Hodži vojenská základna. I ta byla opuštěna v 90. letech a od té doby Sazanu chybí základní infrastruktura. Není tam elektřina ani pitná voda. Zato je napříč ostrovem roztroušena spousta nevybuchlé munice ještě z druhé světové války. Kromě toho je na Sazanu jen, v uvozovkách, syrová krása. Žádný pokus ostrov kolonizovat pro turisty předtím nebyl? Byl. V roce 2004 tehdejší premiér nabídl Sazan svému kolegovi Berlusconimu. Vyletěli si nad něj spolu helikoptérou. Silvio Berlusconi nabídku nevzal, asi s ohledem na ohromné peníze, které by si přeměna opuštěné vojenské zóny na luxusní letovisko žádala. Mimochodem tehdejšímu premiérovi Fatosi Nanovi, což byl stejně jako Rama socialista, chyběl rok, než přišel ve volbách o moc. Nabízel Sazan Berlusconimu jako součást snahy udržet pro sebe politickou moc. Takže v lecčems bych v tom viděl podobný příběh jako teď. Rama tedy nabídl Sazan Ivance a Jaredovi, vzal je tam, aby viděli tu nádheru. A to byla tedy jeho iniciativa? Ivanka v jednom podcastu líčila, že se plavili s přáteli na jachtě, když tu náhle spatřili ostrov, doplavali na něj, bosí vyšli na kopec a ona vidí, že objevila něco úžasného. Já vím, nechci s jejím vyprávěním polemizovat. Ale podle různých zdrojů, i v médiích, se to odehrálo, jak říkám já. Ani Rama to nedementoval. Těžko Ivanka mohla ostrov objevit, když je to jediný ostrov, který máme (smích). Nejdřív se mluvilo o tom, že americký pár chce investovat do ostrova, což bude dobré pro ekonomiku, protože k transformaci vojenské základny na luxusní letovisko je potřeba nesmírné peníze i developerskou expertizu. Jenže pak se rozneslo ještě něco dalšího: že konsorcium zastupované Kushnerem je ochotno investovat i do oblasti Zvërnec, což je přísně chráněná oblast, nádherný kus panenské přírody, rezervoár mj. růžového plameňáka a vzácné, dalmatinské odrůdy pelikána. Ostrov sám přírodně chráněný není? Není, ale biosféra v moři, které ostrov obklopuje, a na protilehlém poloostrově Karaburun chráněná je a tvoří takzvaný národní námořní park. A informace byla, že projekt obsahuje Sazan i Zvërnec, kde má půda, přestože je to chráněná oblast, soukromé vlastníky. Mluvíme tu o víc než 250 hektarech, jejichž část vlastní soukromé osoby, část firmy a banky. Zahraniční investoři museli nejdřív uzavřít dohodu s vlastníky půdy. Ale zahraniční investoři tu nejsou problém. Problém je nedostatečná transparentnost ze strany naší vlády. Všechno, co Rama podniká, se děje potajmu. Na veřejnost tak akorát pronikne zpráva, že Ivanka Trumpová si přijela prohlédnout to či ono, že nějací potenciální investoři byli tam či tady. Ale nedozvídáme se nic pořádného o projektu samotném a nic o tom, jestli budou svolány veřejné konzultace, které u takových projektů jsou ze zákona. Nikdo kromě vlastníků půdy neví, v jakém stadiu celá věc je. No a pak jednoho krásného dne místní vidí, že u Zvërnce někdo postavil vysoké ploty, a oni tím pádem nemůžou jít na pláž. Několik měsíců se konaly sporadické protesty místních. Pak následoval jeden větší protest organizovaný environmentálními skupinami a na ten ve větší míře kromě místních přijeli i lidé z Tirany. Během tohoto většího protestu soukromá bezpečnostní agentura, která pro konsorcium hlídala pozemky, sáhla k násilí. Například jednoho demonstranta zatáhli dovnitř, aby mu takzvaně dali lekci, a ven z pozemku, za plot, kde už byla i albánská policie, ho vrátili až za pár hodin. Co byla ta lekce? Že ho zbili? Ano. Záběry z dění u pozemku toho dne vysílala televize a vyvolaly obří protesty, které od začátku června trvají nepřerušeně. A zatímco ty malé protesty se týkaly Zvërnce, na těch větších se demonstrovalo i kvůli Sazanu. Vlastně nikdo neví, v jakém stavu jsou plány pro Sazan dnes. Byly odloženy, nebo dál běží? Co začalo jako protest ekologů kvůli Zvërnci, se rozrostlo na velké demonstrace za odstoupení vlády, přechodnou vládu a předčasné volby. Co celému projektu říká vaše strana? My jako opozice nemáme nic proti investicím od seriózních zahraničních investorů, pokud jsou v souladu se zákony a pokud jsou transparentní. Mají být Kushnerově konsorciu vyhlédnuté lokality přímo prodány? Nikoli, kromě pozemků, na nichž má stát letovisko a které budou soukromé. Premiér na to byl opakovaně tázán, opakuje, že ostrov je státu a nikdy prodán nebude. Albánci na něj dál mají mít přístup, teoreticky. Zajímá mě, jak by to v praxi vypadalo, na ostrově je jen jeden maličký přístav… Podle ústavy vláda ani nesmí prodávat státní pozemky. Ale my víme, že Edi Rama je kvůli podpoře ze zahraničí schopen slibovat i nemyslitelné, je schopen slibovat věci, které jsou s ústavou v rozporu. Tady musím zmínit, že paralelně k demonstracím se činí speciální prokuratura, ustavená kdysi naší vládou před jedenácti lety. Toto speciální oddělení prokuratury se soustředí na závažnou korupci na vysokých místech. Speciální prokuratura už vydala několik soudních příkazů v souvislosti s převodem půdy ve Zvërnci. Vyšetřování ještě běží, ale údajně tam někteří vlastníci půdy nebyli skuteční vlastníci, údajně se padělaly dokumenty. Tyto nálezy speciální prokuratury zafungovaly jako rozbuška, hodně demonstrantů tuší, že za oponou se možná odehrává něco velkého. Jak na tu vlnu demonstrací Rama reaguje? Opakuje, že všechno se děje podle zákona. A že on nikdy nerezignuje. Jezdí teď z jedné zahraniční konference na druhou a vytváří dojem, že on je jediná naděje pro přijetí Albánie do EU. Současně podle něho projekt Sazan musí pokračovat jako velká věc v zájmu albánského turistického průmyslu. Tvrdí, že to je projekt za čtyři miliardy eur – přičemž stále není jasné, odkud ty peníze jdou, jak přesně se ty čtyři miliardy poskládají, jestli tu sumu celou do podniku vloží investoři, nebo jestli kromě hotelů plánují postavit i vily, ty prodat a teprve z tohoto výtěžku dotáhnout rozvoj letoviska. Podle Ramy se ta věc musí dotáhnout. Prý je to obdoba Costa Navarino, řeckého letoviska pro bohaté až superbohaté turisty, které vzniklo v 90. letech. Nerozumím tomu, jak může Rama ujišťovat veřejnost, že pro ni bude Sazan přístupný stejně jako doteď, a současně Kushner lákat superboháče na naprostý klid a soukromí. Já mám hlavně pořád pochybnosti, jestli ta proměna ztraceného ráje na ráj pro superboháče nebude tak drahá, aby to ekonomicky vůbec dávalo smysl. Infrastruktura, zavedení vody a elektřiny, vyčištění ostrova od nevybuchlé munice… Četl jsem, že Sazan je výjimečný subtropickým klimatem, zatímco klima v okolí je přece jen středomořské. V čem unikátnost ostrova spatřujete vy? Leží přesně na rozhraní Jaderského a Jónského moře. Má krásnou přírodu, ale zatím není uzpůsoben pro pěší turistiku, mimo pláže je tam jen pár úzkých cestiček. Lidi na ostrov většinou přijedou lodí z Vlory, stráví pár hodin na pláži a odpoledne se vrací na pevninu. Jakou mají veřejné protesty trajektorii? Demonstrovat nepřetržitě čtyři týdny není jen tak. Účast je pořád ohromná, není pochyb, že tu máme největší protesty od demonstrací, které smetly komunisty. O víkendech, kdy demonstrace bývají největší, na ně přijíždějí i lidé z diaspory. Vláda čekala, že až udeří vedra a taky až začne mistrovství světa ve fotbale, protesty vyšumí. Což se neděje. Dokud neodstoupí vláda a nebudou vypsané nové volby, protesty nepřestanou. Váš premiér řekl v souvislosti se Sazanem jednu zajímavou věc: Máme v posledních letech až moc masové turistiky, která vlastně ani nepomáhá ekonomice. Potřebujeme v Albánii bohaté turisty. Jak záplava návštěvníků z nižších příjmových skupin dopadá na kvalitu života? Náš model turistického odvětví charakterizuje to, že jsme se pro žádný model nerozhodli. Spustily se různé kampaně v zahraničí, aby se k nám návštěvníci přijeli podívat, míň už se investuje do toho, aby se ti návštěvníci i vraceli. Je to jakási populární turistika na základě dojmu, že v Albánii pořídíte nejlevnější dovolenou ve Středomoří. Což mimochodem není pravda a většina samotných Albánců na dovolenou nezůstává v Albánii, ale jede právě třeba do Řecka nebo do Itálie. Na jedné straně tedy máte kampaně o cenově přístupné destinaci, na druhé představy letovisek pro superboháče… Ano. A já opakuji, že proti zahraničním investicím do turistiky v zásadě nic nemám. Ale argument premiéra, že toto faktické vykrojení několika kusů panenské přírody pro rekreaci bohatých cizinců celkově podpoří naše národní hospodářství, nedává smysl. V České republice jsme se v 90. letech tetelili, když někdo – turisti, investoři, hudebníci, slavní herci – přijel. Ta dětská radost, že o nás někdo má zájem, je pochopitelně dávno pryč. Do Albánie v 90. letech nejezdil nikdo. Začalo se k nám jezdit tak od roku 2000 a tato prvotní fáze vlastně pořád trvá. Že masová turistika není automaticky a jenom přínos nebo že superboháči, kteří se přijeli rekreovat do nějakého exkluzivního resortu a vyžadují, aby je hlavně nikdo nerušil, nejsou nutně základ, na němž může stát ekonomika, to uvědomění se právě objevuje. Je to v začátcích. Ale Ramova vláda tyto změny buď neregistruje, nebo je pro ni prostě důležitější podpora, pomoc ze zahraničí, od supeboháčů, případně od jejich vlád. Albánie je silně proamerická. Může se to po Jaredovi a Ivance změnit? To si nemyslím. Ano, jsme jedna z nejproameričtějších zemí v Evropě. A neznám nikoho, kdo by kvůli Sazanu a Zvërnci z čehokoli obviňoval Kushnera s Ivankou. Oni jdou investovat do Evropy, tak je lepší, když investují tady než v Řecku nebo v Itálii. Ale každý obviňuje naši vládu, která dělá všechno v utajení a která je ochotná odevzdat cokoli na úkor Albánců a v rozporu s našimi zákony, jen pro svůj zahraničněpolitický profit. Ať Kushner s Ivankou přijdou, budou i jako investoři velice vítaní, jen ať všechno probíhá transparentně, v souladu se zákony a po konzultacích s místními. Ať u nás kterýkoli zahraniční investor investuje, jen prosím mimo přírodní rezervace. Když jsme u toho proamerického nastavení Albánie, musím se přiznat, že mě šokovalo, když jsem se dozvěděl, že vaše země hostí íránskou opozici, a to ne ledajakou, ale přímo Lidové mudžáhedíny (MeK, opoziční skupina proti ajatolláhům, jejíž ideologie je směsí revolučního socialismu a islámu; v 80. letech bojovala na straně Saddámova Iráku, v roce 2001 se zřekla násilí, teprve v roce 2012 ji USA vyškrtly ze seznamu teroristických organizací – pozn. red.). Jak k tomu došlo? V roce 2012 přijela ministryně zahraničí Hillary Clintonová a požádala nás – tehdy byla u moci naše strana –, abychom do země přijali členy MeK. Z humanitárních důvodů jsme se uvolili jich určitý počet přijmout. Američani žádali víc, my jsme řekli, že maximum je dvě stě. Ramova vláda pak na další americkou žádost souhlasila s přijetím tří tisíc mudžáhedínů – a tolik jich dnes v Albánii žije. Byla to součást našeho dealu s Američany, kdy jsme nemohli poslat víc našich vojáků do Iráku, tak abychom na sebe vzali svůj díl odpovědnosti v rámci NATO. Tak jsme kývli na relokaci těchto lidí, kteří byli v Iráku a které tamní vláda už nechtěla. Dnes mudžáhedíni mají svoje vlastní městečko mezi Tiranou a Dračí. Stýkají se s místními, nebo žijí separovaně? Žijí v zásadě mezi sebou, občas se jedou vykoupat na pláž, nakoupit. Albánie jim poskytuje bezpečnost a zajišťuje základní potřeby, jinak žijí fakticky podle vlastních pravidel a z vlastních peněz. Udržují silné vazby na své skupiny v Americe, v Británii, ve Francii. V Paříži se mimochodem před před pár dny konal velký kongres MeK. Oni dělají, jako kdyby byli jediná skutečná opozice k dnešnímu režimu v Teheránu. A tak dostávají podporu od mnoha lidí, organizací i západních vlád pro případ, že by Írán dostal šanci svobodně si volit vládu. Socialistická strana premiéra Ramzy je samozřejmě bývalá stalinistická strana Envera Hodži. Pořád mě překvapuje, jak úslužně se tito bývalí komunisté chovají k těm, které desítky let považovali za zlé americké imperialisty. Ano, naši socialisti jsou přímí nástupci komunistické strany, zatímco Demokratická strana vzešla z lidí, kteří proti ní spolu se studentským hnutím v roce 1990 vedli vzpouru. Jaký postoj zaujímají Ramovi socialisté k Hodžově éře? Navenek starý režim odsuzují. Ve skutečnosti u nich vysoké posty zastává řada dětí ze starých komunistických rodin. Dá se říct, že každá taková rodina, která hrála roli za Hodži, má dnes nějakého potomka v Socialistické straně. Počínaje premiérem Ramou, jehož otec kromě toho, že byl nadaný malíř a sochař, seděl v předsednictvu Hodžova parlamentu. Vy se divíte, jak Rama hledá spojenectví s Amerikou. On hledá spojenectví všude, od Turecka po západní Evropu. Ramovi jde primárně o moc. V Albánii se tradičně předpokládá, že přežití nebo konec režimu vždycky nějak souvisí s tím, co chce ta či ona zahraniční mocnost. ×