Hluboko v Amazonském deštném pralese se skrývá pes krátkouchý, kterého domorodci také nazývají psím přízrakem nebo ďáblem samotářem. O vzácně pozorované šelmě vědci nedávno zveřejnili řadu nových informací a především záběrů. Během pětadvaceti let výzkumu na území Peru a Bolívie získali z fotopastí přes pět set snímků. Experti v nové studii publikované v odborném časopise Neotropical Biology and Conservation sdělili, že díky záznamům odhalili více informací zejména o denním režimu neobvyklé šelmy. Většina zvířat žijících v deštných lesích bývá nejaktivnější v noci. Pes krátkouchý ale nejčastěji pátrá po potravě od rána do poledne. Jedná se o potravního oportunistu, který vyhledává širokou škálu jídla. Nejdůležitější jsou ryby, ale živí se také hmyzem, malými savci, ptáky, žábami a plazy. Občas zkonzumuje i ovoce a rostliny. Fotopast zachytila psa krátkouchého: Naopak za soumraku a při úsvitu se vzácní psi příliš neukazují. Pravděpodobně se chtějí vyhnout jiným predátorům, jako jsou jaguáři a oceloti. Kočkovité šelmy totiž mají psí konkurenci na jídelníčku. Pes krátkouchý má mezi prsty i plovací blány, což dosud vedlo vědce k domněnce, že se vyskytuje hlavně u vody. Nová data ale ukázala, že je lesním specialistou preferujícím horské lesy daleko od řek. I proto na něj lidé narazí zřídka. Hojněji se vyskytující druh, než se myslelo Výzkumníky překvapilo, jak často se na některých místech psi vyskytovali. „Ačkoliv se podle dosavadních znalostí jedná o téměř mytické zvíře, jsou mnohem hojnější, než jsme mysleli,“ sdělil biolog a autor studie Robert Wallace z organizace Wildlife Conservation Society. Na základě snímků z fotopastí se odborníci domnívají, že hustota výskytu amazonského psa je asi patnáct jedinců na sto čtverečních kilometrů. V některých oblastech je tak tento jediný zástupce rodu Atelocynus rozšířenější než třeba jaguáři. „Studie potvrdila, jak podstatná data lze získat využitím moderních technologií a dálkovým průzkumem – například fotopastmi,“ uvedl Wallace. Ohrožení kvůli ničení pralesů Vědci zdůraznili, že psa krátkouchého ohrožuje zejména člověk. Ačkoliv se díky dobrému sluchu a čichu zvířata při možném střetu lidem vyhnou, stále mizí jejich přirozené prostředí. Hlavně kvůli odlesňování Amazonie. V chráněných oblastech pak badatelé zaznamenali více těchto šelem, než na nechráněných místech. „Vytvoření chráněného území je pro přežití psovitého druhu nesmírně důležité,“ prohlásil Wallace. Objevy živočichů na souši i ve vodě Na Zemi existuje stále řada zvířat, která lidé ještě neznají, nebo je mají jen málo zdokumentované. Příkladem může být nedávno vyfocená vzácná liška na mexickém ostrově Cozumel. Vědce také překvapil nález živých vačnatců ze západní Papui, které považovali za vyhynulé. Důležité objevy jsou i v mořích. Nedávno biologové sdíleli první snímky živého žraloka šotka existujícího od dob dinosaurů. V Oceánii také zaznamenali nový druh chodícího žraloka. Pes krátkouchý Pes krátkouchý, latinským vědeckým jménem Atelocynus microtis, se vyskytuje v Amazonském deštném pralese na území států Brazílie, Bolívie, Ekvádor, Kolumbie a Peru. Má tmavou srst, krátké a štíhlé končetiny, krátké kulaté uši, huňatý ocas a štíhlý, dlouhý čenich. Dosahuje váhy okolo deseti kilogramů. Žije samotářsky nebo v párech. Mezinárodní svaz ochrany přírody ho hodnotí jako téměř ohrožený druh. Jedná se o příslušníka stejné podčeledi, jako pes domácí, vědci ho ale řadí do jiného rodu. Zdroj: Canid Specialist Group