Karolina Brodníčková 21 článků
Jak číst tato čísla meze měření
- Číslo je relativní index, ne verdikt. Přiklonění je odchylka od mediánu zdrojů o téže kauze, ne od „objektivního neutrálu" — celoplošnou zaujatost pole z toho měřit nelze. `±0,42` je míra, ne přesná pravda.
- Barvy = směr, ne známka. Odstín ukazuje příklon k jednomu/druhému pólu osy kauzy, ne „dobře/špatně". Pól není stálá levice/pravice.
- „Spolehlivost / shoda metod" NENÍ pravděpodobnost správnosti — je to heuristická míra, jak se nezávislé signály shodly ve znaménku.
- Verdikt „trvale/soustavně" jen od ≥10 nezávislých kauz. Na méně je to popisný index, ne tvrzení o tendenci; interval nejistoty bere články v kauze jako korelované.
- Segment = domácí politika, mainstream vzorek. Profil je podmíněný tématem a pokrytím zdroje; co se vůbec nestane článkem (non-publikace) je neviditelné. Hodnotí se rámování v textu, ne výběr témat.
Plné meze a metodika: statement k projektu.
Zdroje: novinky
Intenzita manipulace směrově-agnostická
Jak silně autor tlačí — ne kam (směr je níž). Vyšší = víc. Čísla nejsou kalibrovaná na absolutní práh „dobré/špatné"; medián u každého je prostřední hodnota napříč PODEPSANÝMI novináři (≥3 čl.; bez politiků s bylinem a nepodepsaných textů redakcí), takže poznáš, jestli je autor nad/pod obvyklým. Ostrý komentář smí mít vysoká čísla legitimně — samo o sobě to není faul.
Dlouhodobý směr rámování na ose klastru, vůči pólové entitě
Jednotkou je kauza, ne článek — články jedné kauzy se zprůměrují. vs. ostatní (peer-Δ) = o kolik se autor v téže kauze odchyluje od mediánu ostatních zdrojů; jen tohle číslo odděluje „jak psal“ od „jaká ta kauza byla“ a jen o něm se smí mluvit jako o vychýlení. Popisně = průměr přes kauzy bez srovnání (bod na ose, pás = oscilace mezi kauzami).
Asymetrie uvození volba uvozovacího slovesa per aktér (§5a/2)
Bere autor jednomu aktérovi neutrální „řekl/uvedl" a druhému distancující
„tvrdí/údajně/prý"? Ne-neutrální podíl = kolik % uvození aktéra je distancujících nebo
bulvárních. Vysoký rozptyl mezi aktéry uvnitř tvorby autora = selektivní jazyk odstupu —
nejpřímější autorský podpis (jeho volba slova, ne redakční agregát).
Rozptyl 20%:
nejostřeji Andrej Babiš (20%)
vs. nejneutrálněji Tomio Okamura (0%).
| aktér | uvození | neutrálních | distancujících | bulvárních | ne-neutrální podíl |
|---|---|---|---|---|---|
| Andrej Babiš | 5 (4 čl.) | 4 | 1 | 0 | 20% |
| Petr Pavel | 7 (5 čl.) | 6 | 1 | 0 | 14% |
| Tomio Okamura | 6 (2 čl.) | 6 | 0 | 0 | 0% |
Jak se autor staví k aktérům příznivost rámování + konotace, novější váží víc
Postoj = jak příznivě, nebo nepříznivě autor aktéra vykresluje — zvýrazňuje na něm spíš dobré, nebo špatné (van Dijkův ideologický čtverec, −1 vyloženě proti … +1 vyloženě pro). Tohle je to „pro/proti" a pokrývá i aktéry, kteří nejsou pólem kauzy. Moc / aktérství / dopad jsou popisné konotace (kam ho autor staví na škále, ne pochvala/kritika). Vážené časovým útlumem — novější články váží víc (poločas ~45 dní). Číslo ×n u postoje = z kolika vyjádření; verdikt (vstřícně/kriticky) tvrdíme až od 2, jedno vyjádření je jen orientační číslo (šedě). Kladné „vyznění", kde aktér na své straně jen materiálně těží (dostal dotace…), zatímco jeho spojenec je líčen kriticky, do postoje nepočítáme — značíme ⚑ opraveno.
- zelená Postoj: vykresluje ho vstřícně (zdůrazňuje dobré) · Moc: jako mocného/vlivného · Aktérství: sám aktivně jedná · Dopad: jeho konání prospívá.
- oranžová Postoj: kriticky (zdůrazňuje špatné) · Moc: jako slabého/bezmocného · Aktérství: pasivně se mu děje (spíš objekt/oběť) · Dopad: škodí.
- šedá uprostřed / smíšeně — bez jasného náklonu.
| aktér | postoj | moc | aktérství | dopad | vyjádření |
|---|---|---|---|---|---|
| Vláda ČR | kriticky -0.50 ×4 | +0.71 | +0.69 | -0.06 | 30 · 124d |
| Petr Pavel | vstřícně +0.50 ×8 | +0.21 | +0.64 | -0.26 | 26 · 103d |
| Andrej Babiš | kriticky -0.50 ×2 | +0.56 | +0.57 | +0.04 | 23 · 125d |
| Petr Macinka | kriticky -0.50 ×3 | +0.26 | +0.48 | -0.23 | 15 · 103d |
| Tomio Okamura | -0.50 ×1 · orientační | +0.32 | +0.83 | +0.13 | 9 · 129d |
| Vládní koalice | -0.50 ×1 · orientační | +0.67 | +1.00 | +0.67 | 2 · 131d |
| NATO | — | +0.35 | -0.01 | +0.02 | 21 |
| Ústavní soud | — | +0.80 | +0.59 | +0.04 | 18 |
| Hrad | — | +0.00 | +0.32 | -0.28 | 15 |
| SPD | — | +0.01 | +0.34 | -0.04 | 8 |
| Ministerstvo zahraničních věcí | — | +0.22 | +0.40 | +0.00 | 7 |
| ANO | — | +0.34 | +0.31 | +0.02 | 7 |
| Motoristé | — | +0.23 | +0.24 | -0.38 | 6 |
| Anna Shavit | — | -0.09 | +0.85 | +0.00 | 5 |
| Martin Stropnický | — | -0.08 | +0.75 | +0.00 | 4 |
| Vít Kolář | — | -0.10 | +0.41 | +0.00 | 4 |
| Poslanecká sněmovna | — | +0.35 | +0.18 | +0.09 | 4 |
| Rada Severoatlantické aliance | — | +0.00 | +0.00 | +0.00 | 3 |
Rámování redakce bez obsahu citací (bias-v3)
Směr počítaný jen z autorského hlasu — výběr, pořadí a formulace redakce. Věrně reprodukovaná citace aktéra se sem nepočítá (její obsah patří mluvčímu). Rozdíl vůči celkovému směru výše ukazuje, nakolik zdroj rámuje sám vs. nakolik jen platformuje ostré výroky jiných.
+0.46→Petr Pavel (6 kauz); -0.39→proti Andrej Babiš (4 kauz); +0.00→Radim Fiala (1 kauz)
Narativní tlak směr × prominence na titulce
Směr vážený tím, jak dlouho a jak vysoko článek visel na titulce
(presence × 1/log2(pozice+1), lead ×2). ↑ = vychýlené články tlačil
nahoru, ↓ = spíš zahrabával, = beze změny vůči prostému průměru.
Převzaté agenturní texty (wire-copy) vyloučeny.
+0.53→Petr Pavel ↑(prostý +0.46, n=7); -0.54→proti Andrej Babiš ↑(prostý -0.44, n=5); +0.01→Radim Fiala =(prostý +0.01, n=1)
Nejčastější techniky sustained
Články autora 21
Podání rámuje vládní poslance jako terče zastrašování a poškozuje autorku výhrůžného e-mailu a další výhrůžce; vládní strany ani výhrůžci nejsou výslovně chváleni ani ospravedlněni.
Text převážně věcně porovnává počty placených funkcí a vysvětluje příplatky. Mírně zesměšňující označení a ironické uvozovky však rámují funkce jako rozdělované výhody, na které někteří poslanci nedosáhli. Podání tím mírně poškozuje obraz poslanců jako celku; žádný politický tábor nestaví jednoznačně do příznivého světla.
Podání mírně poškozuje Klempíře a Motoristy: redakční mezititulek nabízí personální krizi jako možné vysvětlení absence poradců. Jinak text poskytuje prostor ministrovu zdůvodnění a kritické hodnocení personálního zázemí jasně připisuje politologovi. Žádný soupeřící tábor redakce příznivě nevykresluje.
Text shrnuje podcast, v němž dva kritici vládní koalice (Telička, Shavit) hodnotí snahu koalice o zrušení koncesionářských poplatků. Všechny negativní soudy (Babiš slábne, koalice ho požírá, SPD je prázdná) jsou atribuovány komentátorům. Redakce neposkytuje slovo žádnému zástupci koalice, který by zákon obhajoval, čímž podání jednostranně exponuje koalicovou stranu kritice.
Podání je převážně referativní. Mírně zvyšuje viditelnost Kateřiny Konečné a hnutí Stačilo!, protože jim dává přímý prostor; autorizované labely 'národoveckých sil' a uvozovky u 'hlas obyčejných lidí' a 'influencerka' působí mírně skepticky.
Text mírně nahrává SPD tím, že dává Tomiu Okamurovi rozsáhlý prostor k výkladu jeho výhrad, zatímco Petr Macinka ani Motoristé na ně přímo nereagují. Zároveň redakční formulace „ovládá“ vůči Macinkovi přisuzuje odpovědnost za mandát ostřeji než neutrální popis resortní příslušnosti.
Text je převážně věcný a informační. Mírně zvýrazňuje pro prezidenta příznivý procesní výsledek tím, že v závěru připomíná vládní neochotu jej na summit akreditovat a následné předběžné opatření Ústavního soudu; bez doslovného důkazu to však nepředstavuje samostatný manipulační signál.
Referát podává vládní iniciativu bez protihlasu. Titulkové uvozovky kolem „neziskovky
Podání je převážně věcné a vůči Radimu Fialovi ani dozorčí radě ČEZ nevykazuje zřetelnou přízeň či nepřízeň. Článek popisuje personální rozhodnutí, Fialovy funkce a širší firemní kontext bez hodnotícího rámování.
Podání je převážně věcné a dává prostor stanoviskům prezidenta i premiéra. Mírně více rozvádí prezidentovu argumentaci a jeho návrh kompromisu, ale bez dostatečného doslovného důkazu to nepředstavuje manipulační techniku.
Podání mírně nahrává opozici. Titulek a perex rámcují krok koalice jako nedemokratický protlačovací manévr (‚protlačila', ‚bez širší diskuze'), autorovo vyprávění shrnuje kritiku jako univerzální konsenzus (‚sepsula opozice, obě média i odborníci') a na Nachera používá rétoriku nedůvěry (‚nikdy nezveřejnil', ‚nechce sdělovat nic bližšího'). Opozice dostává rozsáhlejší citace s argumentací, koaliční argumenty jsou stručnější a často vyvraceny. Text zůstává na hranici vyváženého referátu, ale slovní výběr a řazení mírně posilují pozici opozice.
Podání mírně nahrává prezidentu Pavlovi: dává rozsáhlý prostor jeho výzvám k dohodě a právní argumentaci, zatímco Babišova pozice je zastoupena jedinou stručnou reakcí. Negativní vyznění vůči vládě plyne hlavně z tohoto výběru a pořadí zdrojů.
Podání mírně nahrává SPD: text jí dává prostor jako aktérovi chystajícímu „větší ofenzivu“ a šíří její kritiku Adama Vojtěcha bez odpovědi ANO nebo Vojtěcha; zároveň ale připomíná volební neúspěch SPD.
Podání nahrává spíše straně Petra Pavla: spor rámuje jako odvádění pozornosti a prostřednictvím rozsáhlých kritických výroků Stropnického a Shavit soustředí pozornost na nepřipravenost a chování Babišova kabinetu a Motoristů. Vláda ani její představitelé v textu nedostávají srovnatelný prostor k vysvětlení.
Podání mírně nahrává prezidentově straně. Redakce označuje Macinkovu kritiku za osočování a jeho vyjádření uvádí slovesem „postěžoval si“, zatímco prezidentovu komunikaci charakterizuje jako diplomatickou. Zároveň zveřejňuje celou SMS a poskytuje prostor argumentům obou stran, což náklon omezuje. Ostré výroky citovaných aktérů samy nejsou známkou redakční tendenčnosti.
Podání mírně nahrává straně Petra Pavla a kritikům nové vlády: změnu mandátu rámuje především jako oslabení postoje vůči bezpečnostní hrozbě z Číny a dává výrazný prostor kritickým interpretacím. Text zároveň uvádí Macinkovo věcné vysvětlení i části kontinuity v podpoře Ukrajiny.
Podání mírně nahrává prezidentovi a Hradu: konflikt rámuje válečnými metaforami a vládu opakovaně představuje jako stranu, která brání spolupráci či prezidentovi vytváří překážky. Vládní pohled přitom nedostává přímý prostor.
Článek jednostranně prezentuje spor jako neoprávněné omezení prezidentských pravomocí ze strany vládní koalice. Hlas dostává pouze prezidentův tábor (mluvčí, exporadce), zatímco argumentace vládní koalice je redukována na stručnou parafrázi a umístěna na konec. Rámuje tak novelu jako protiústavní krok a prezidenta jako oběť bojující za ústavu, čímž mu nahrává.
Podání výrazně nahrává prezidentu Pavlovi: jde o rozhovor s jeho poradcem, který rozsáhle hodnotí postup vlády negativně a prezidenta pozitivně. Redakce sporné soudy v perexu i titulku připisuje Kolářovi; bez vyjádření vlády však čtenář dostává převážně jednu interpretační perspektivu.
Podání nahrává straně prezidenta Pavla: titulek, mezititulky i výběr expertů rámují vládu jako aktéra, který omezuje prezidentův přístup k informacím a chce si ponechat prostor pro účelovou interpretaci výsledků summitu. Vláda ani její zástupci zde nedostávají srovnatelný prostor k vysvětlení.
Podání nahrává straně prezidenta a kritikům zaměstnanců MŽP: redakce jejich veřejná vyjádření rámuje jako útoky a titulkem poměrně kategoricky naznačuje porušování předpisů, zatímco tělo článku připouští jen možný rozpor s kodexem.