Pavel Šmejkal 28 článků
Jak číst tato čísla meze měření
- Číslo je relativní index, ne verdikt. Přiklonění je odchylka od mediánu zdrojů o téže kauze, ne od „objektivního neutrálu" — celoplošnou zaujatost pole z toho měřit nelze. `±0,42` je míra, ne přesná pravda.
- Barvy = směr, ne známka. Odstín ukazuje příklon k jednomu/druhému pólu osy kauzy, ne „dobře/špatně". Pól není stálá levice/pravice.
- „Spolehlivost / shoda metod" NENÍ pravděpodobnost správnosti — je to heuristická míra, jak se nezávislé signály shodly ve znaménku.
- Verdikt „trvale/soustavně" jen od ≥10 nezávislých kauz. Na méně je to popisný index, ne tvrzení o tendenci; interval nejistoty bere články v kauze jako korelované.
- Segment = domácí politika, mainstream vzorek. Profil je podmíněný tématem a pokrytím zdroje; co se vůbec nestane článkem (non-publikace) je neviditelné. Hodnotí se rámování v textu, ne výběr témat.
Plné meze a metodika: statement k projektu.
Zdroje: forum24
Intenzita manipulace směrově-agnostická
Jak silně autor tlačí — ne kam (směr je níž). Vyšší = víc. Čísla nejsou kalibrovaná na absolutní práh „dobré/špatné"; medián u každého je prostřední hodnota napříč PODEPSANÝMI novináři (≥3 čl.; bez politiků s bylinem a nepodepsaných textů redakcí), takže poznáš, jestli je autor nad/pod obvyklým. Ostrý komentář smí mít vysoká čísla legitimně — samo o sobě to není faul.
Dlouhodobý směr rámování na ose klastru, vůči pólové entitě
Jednotkou je kauza, ne článek — články jedné kauzy se zprůměrují. vs. ostatní (peer-Δ) = o kolik se autor v téže kauze odchyluje od mediánu ostatních zdrojů; jen tohle číslo odděluje „jak psal“ od „jaká ta kauza byla“ a jen o něm se smí mluvit jako o vychýlení. Popisně = průměr přes kauzy bez srovnání (bod na ose, pás = oscilace mezi kauzami).
Asymetrie uvození volba uvozovacího slovesa per aktér (§5a/2)
Bere autor jednomu aktérovi neutrální „řekl/uvedl" a druhému distancující „tvrdí/údajně/prý"? Ne-neutrální podíl = kolik % uvození aktéra je distancujících nebo bulvárních. Vysoký rozptyl mezi aktéry uvnitř tvorby autora = selektivní jazyk odstupu — nejpřímější autorský podpis (jeho volba slova, ne redakční agregát).
| aktér | uvození | neutrálních | distancujících | bulvárních | ne-neutrální podíl |
|---|---|---|---|---|---|
| Andrej Babiš | 7 (6 čl.) | 6 | 1 | 0 | 14% |
Jak se autor staví k aktérům příznivost rámování + konotace, novější váží víc
Postoj = jak příznivě, nebo nepříznivě autor aktéra vykresluje — zvýrazňuje na něm spíš dobré, nebo špatné (van Dijkův ideologický čtverec, −1 vyloženě proti … +1 vyloženě pro). Tohle je to „pro/proti" a pokrývá i aktéry, kteří nejsou pólem kauzy. Moc / aktérství / dopad jsou popisné konotace (kam ho autor staví na škále, ne pochvala/kritika). Vážené časovým útlumem — novější články váží víc (poločas ~45 dní). Číslo ×n u postoje = z kolika vyjádření; verdikt (vstřícně/kriticky) tvrdíme až od 2, jedno vyjádření je jen orientační číslo (šedě). Kladné „vyznění", kde aktér na své straně jen materiálně těží (dostal dotace…), zatímco jeho spojenec je líčen kriticky, do postoje nepočítáme — značíme ⚑ opraveno.
- zelená Postoj: vykresluje ho vstřícně (zdůrazňuje dobré) · Moc: jako mocného/vlivného · Aktérství: sám aktivně jedná · Dopad: jeho konání prospívá.
- oranžová Postoj: kriticky (zdůrazňuje špatné) · Moc: jako slabého/bezmocného · Aktérství: pasivně se mu děje (spíš objekt/oběť) · Dopad: škodí.
- šedá uprostřed / smíšeně — bez jasného náklonu.
| aktér | postoj | moc | aktérství | dopad | vyjádření |
|---|---|---|---|---|---|
| Alena Schillerová | kriticky -0.73 ×2 | +0.32 | +0.32 | -0.33 | 3 · 104d |
| Andrej Babiš | kriticky -0.54 ×14 | +0.24 | +0.59 | -0.41 | 26 · 1d |
| Petr Pavel | vstřícně +0.54 ×8 | +0.28 | -0.01 | +0.11 | 17 · 0d |
| Vláda ČR | kriticky -0.50 ×3 | +0.38 | +0.41 | -0.43 | 28 · 105d |
| Mirek Topolánek | vstřícně +0.50 ×2 | +0.15 | +0.64 | +0.21 | 7 · 1d |
| Petr Macinka | kriticky -0.50 ×2 | +0.12 | +0.45 | -0.36 | 6 · 112d |
| SPD | kriticky -0.50 ×2 | +0.13 | +0.37 | -0.16 | 5 · 107d |
| Tomio Okamura | kriticky -0.50 ×2 | +0.03 | +0.53 | -0.57 | 3 · 107d |
| Miroslav Kalousek | vstřícně +0.37 ×2 | +0.62 | +0.96 | +0.53 | 2 · 1d |
| Donald Trump | -1.00 ×1 · orientační | +0.89 | +0.34 | +0.45 | 3 · 125d |
| David Moos | -1.00 ×1 · orientační | -0.33 | +1.00 | +0.00 | 2 · 131d |
| Martin Kupka | +0.50 ×1 · orientační | +0.30 | +0.87 | +0.21 | 4 · 112d |
| Filip Turek | -0.50 ×1 · orientační | -0.18 | +0.05 | -0.51 | 2 · 119d |
| Miloš Vystrčil | +0.50 ×1 · orientační | +0.50 | +0.67 | +0.67 | 2 · 127d |
| NATO | — | +0.35 | +0.06 | -0.04 | 11 |
| Danuše Nerudová | — | +0.17 | +0.55 | +0.15 | 9 |
| ANO | — | +0.32 | +0.24 | -0.19 | 8 |
| Ústavní soud | — | +0.56 | +0.46 | -0.01 | 7 |
Rámování redakce bez obsahu citací (bias-v3)
Směr počítaný jen z autorského hlasu — výběr, pořadí a formulace redakce. Věrně reprodukovaná citace aktéra se sem nepočítá (její obsah patří mluvčímu). Rozdíl vůči celkovému směru výše ukazuje, nakolik zdroj rámuje sám vs. nakolik jen platformuje ostré výroky jiných.
-0.43→proti Andrej Babiš (9 kauz); +0.34→Petr Pavel (5 kauz); +0.53→Eva Decroix (1 kauz); -0.65→proti Tomio Okamura (1 kauz); -0.78→proti Donald Trump (1 kauz); +0.64→Petr Fiala (1 kauz); +0.00→Patrik Nacher (1 kauz)
Narativní tlak směr × prominence na titulce
Směr vážený tím, jak dlouho a jak vysoko článek visel na titulce
(presence × 1/log2(pozice+1), lead ×2). ↑ = vychýlené články tlačil
nahoru, ↓ = spíš zahrabával, = beze změny vůči prostému průměru.
Převzaté agenturní texty (wire-copy) vyloučeny.
-0.50→proti Andrej Babiš ↑(prostý -0.48, n=9); +0.48→Petr Pavel ↑(prostý +0.41, n=5); +0.70→Eva Decroix =(prostý +0.70, n=1); -0.64→proti Tomio Okamura =(prostý -0.64, n=1); -0.79→proti Donald Trump =(prostý -0.79, n=1); +0.58→Petr Fiala =(prostý +0.58, n=1); -0.38→proti Patrik Nacher =(prostý -0.38, n=1)
Nejčastější techniky sustained
Články autora 28
Podání výrazně nahrává kritikům Donalda Trumpa. Redakce jeho zásah označuje za bezprecedentní, jako samozřejmost tvrdí, že nerozumí fotbalu, a zařazuje historickou paralelu s Mussoliniho ovlivňováním zápasu. Titulek navíc přebírá silně negativní charakteristiku z Topolánkova výroku bez jasné atribuce a slibuje výroky Petra Pavla, které článek vůbec necituje.
Článek je názorový text, který obhajuje prezidenta Pavla a vykresluje výzvu Davida Moose k jeho rezignaci jako součást širší kampaně namířené proti prezidentovi, zahrnující i vládní koalici a marginální strany. Text nahrává prezidentu Pavlovi a jeho zastáncům, zatímco Moose a další kritiky dehonestuje poukazy na komunistické vazby, vykreslováním vulgárnosti jejich podporovatelů a interpretací jejich motivů jako snahy prezidenta znechutit. Celkově se staví proti kritikům a varuje před rizikem odstranění prezidenta z politiky.
Glosa výrazně poškozuje obraz Tomia Okamury a SPD prostřednictvím zesměšňování, nálepek a zpochybňování jejich vztahu k demokracii. Čínské sankce používá jako rámec údajného selhání Okamurovy diplomacie, aniž doloží souvislost mezi jeho jednáním a sankcemi. Žádného skutečného protivníka přitom redakčním hlasem nestaví do příznivého světla. Přes výraznou ironii jde o hodnotící komentář ke skutečné události, nikoli jednoznačně o satiru nebo fiktivní scénu.
Podání poškozuje Schillerovou, ministerstvo financí a Lašáka. Redakce připisuje ministryni neochotu informace jednoduše poskytnout, naznačuje záměrné komplikování jejich dohledání a Lašákovu důvěryhodnost oslabuje neurčitými podezřeními. Kupkovy ostré výroky včetně rámce titulku jsou atribuované a samy o sobě nejsou redakční manipulací. Text Kupku vlastním hlasem výslovně nechválí ani neospravedlňuje, proto není vymezen jako samostatný zvýhodněný tábor.
Glosa se vysmívá Tomiu Okamurovi a jeho plánované cestě do Pekingu, vykresluje ho jako pokryteckého a neschopného, a dává přednost politickým postojům Miloše Vystrčila a Petra Fialy. Text jednoznačně straní zastáncům prozápadní orientace a kritikům komunistické Číny.
Text nahrává ODS a Martinu Kupkovi: rozsáhle reprodukuje jejich tvrdou kritiku vlády, zatímco vláda ani Andrej Babiš nedostávají srovnatelný prostor k reakci. Redakční rámování navíc Macinkův příspěvek podává jako opakované popichování opozice.
Podání výrazně nahrává opozičním kritikům vlády: dává prostor několika ostrým odsudkům vlády a redakčně ji spojuje s „nahnědlým SPD“. Babišova strana dostává převážně jen jeho vlastní, málo rozvinuté vyjádření bez srovnatelné redakční či zdrojové obhajoby.
Podání mírně poškozuje Babišovu vládu: redakční dovětek označuje adresáta Havlovy kritiky za viníka, a tím jeho obvinění potvrzuje. Většina ostatních hodnocení je však jasně připsána Havlovi; ani ironický titulek sám o sobě nedokládá tendenčnost redakce. Samostatný příznivě rámovaný protitábor text nevytváří.
Podání výrazně nahrává Petru Pavlovi: redakce staví Pavla do role terče nefér posměchu a Pavla Šika spolu s Andrejem Babišem rámuje jako nekritické, logicky rozporné aktéry domácího PR. Nejde o neutrální referování, ale o polemickou glosu, která jejich motivy a kompetenci hodnotí v autorském hlasu.
Text rámuje Klempíře (A) jako stranu na ústupu: titulek přebírá výzvu k odchodu, autor používá u ministra skeptické 'tvrdí' a u opozice legitimizující 'varují/upozornil', do textu zařazuje nepojmenovanou 'očitou svědkyni' z X s nálepkou 'arogantně' a 'křiklouni'. Opozice (B) dostává víc prostoru a dramatizovanější citace (prasárna, ukřižování, blitzkrieg). Klempířova obhajoba je přítomna, ale stručnější a bez emočního náboje. Podání mírně nahrává opozici.
Podání mírně nahrává prezidentu Pavlovi: výrazně otevírá a titulkuje ústavní kritikou Babiše, zatímco Pavel je podpořen rozhodnutím Ústavního soudu a odkazem na zavedená pravidla. Babišovy námitky text uvádí, ale převážně jako jeho tvrzení.
Glosa výrazně nahrává České televizi a kritikům hnutí ANO. Nachera vykresluje jako nepřipraveného politika závislého na naučených tezích a jeho jednání zobecňuje na údajnou dlouhodobou komunikační strategii celého ANO. Moderátora naopak představuje jako reprezentanta skutečné profesionální žurnalistiky. Nacherovo vlastní vysvětlení ani stanovisko ANO text neposkytuje.
Podání nahrává straně prezidenta a opozičních kritiků vlády: velký prostor dostávají čtyři velmi ostré kritické výroky, zatímco stanovisko Babiše a Macinky je shrnuto stručněji a bez srovnatelně rozvinuté obhajoby. Negativní formulace jsou však převážně řádně atribuovanými citacemi politiků, nikoli hodnocením redakce.
Text celkově nahrává kritikům vlády a Andreje Babiše: po Kalouskově obraně dává větší prostor a závěrečné shrnutí argumentům, že ruské hodnocení není relevantní a že rozhodující jsou postoje vlády k Ukrajině. Redakční označení části Babišova okolí za kontroverzní toto vyznění posiluje.
Text podáním výrazně nahrává straně kritiky vlády (Haas, Hrdina): dlouhé citační bloky a hanlivý headline znevažují ministra Šťastného a koalici, zatímco druhá strana nedostane věcnou obhajobu.
Text nahrává prezidentu Pavlovi a opozičním kritikům: vybírá a řadí výhradně jejich velmi ostré reakce, zatímco vládě ani jejím představitelům nedává prostor k odpovědi. Hanlivé formulace jsou však převážně věrně reprodukované citace kritiků, nikoli vlastní hlas redakce.
Text mírně až středně nahrává kritikům Radka Vondráčka a vládnímu týmu: výrazněji rozvádí několik zesměšňujících reakcí, zatímco podporu ANO zmiňuje pouze obecně.
Podání rámuje Babiše jako útočníka na opozici a občanské iniciativy a poskytuje prostor kritikům, kteří jsou prezentováni jako obránci práva protestovat; tím podání nahrává straně B a poškozuje stranu A.
Podání výrazně nahrává Petru Pavlovi a jeho podporovatelům: text vybírá výhradně kritické reakce na Andreje Babiše a v závěru redakčně rámuje spor jako hrozbu převahy politické většiny nad ústavními institucemi.
Článek rámuje Babišovu bilanční tiskovou konferenci jako neupřímnou sebeprezentaci, přičemž vybírá zejména kritické hlasy opozice a politologů, které zpochybňují její věcnost a načasování. Titulek i celkové vyznění nahrávají opozici.
Podání výrazně nahrává vyvracející straně: redakční hlas označuje Sterzikovo tvrzení za kydy, proruskou a vylhanou kampaň, zatímco zjištění ukrajinských médií a vyjádření Pivnenka prezentuje jako vyjasnění skutečnosti.
Text je kritickou glosou, která poukazuje na rozpor mezi dřívějšími vyjádřeními Filipa Turka proti Green Dealu a jeho pozdějším popíráním těchto výroků. Podání jednostranně nahrává oponentům Filipa Turka, zesměšňuje jeho nekonzistenci a rámuje ho jako nedůvěryhodného a nepoctivého politika.
Podání mírně nahrává kritikům (strana B) proti Babišovi (strana A). Redakční rám prezentuje Babišovo vystoupení jako neúspěšné (sklidil posměch), explicitně endorseuje Topolánkovu charakterizaci jako vystihující podstatu a uvádí Babišovo chování jako manipulativní 'stavění se do role'. Babišovy argumenty jsou přítomny, ale konzistentně podruhávané ekonomickým konsenzem a citacemi kritiků.
Glosa ironicky odhaluje pokrytectví Aleny Schillerové a hnutí ANO, kteří se dovolávají slušnosti a svobody slova jen v okamžicích, kdy to prospívá jejich vlastním zájmům. Text celou konstrukcí, sarkasmem a výběrem příkladů (Babišovy útoky na prezidenta, mlčení Schillerové) straní oponentům ANO a oslabuje důvěryhodnost jejich rétoriky.
Podání výrazně nahrává Petru Pavlovi a jeho zastáncům: redakce rámuje summit jako Babišův neúspěšný pokus prezidenta upozadit a opírá se především o kritické hlasy vůči premiérovi. Ostře negativní výroky jsou sice většinou citované, jejich výběr a redakční návaznost vytvářejí pro Babiše nepříznivý obraz.
Článek silně zvýhodňuje kritiku Andreje Babiše ze strany Evy Decroix. Titulek bez uvedení zdroje opakuje vulgární označení, chybí vyjádření Babiše či ANO a autor přidává nepodložené insinuace o trestním stíhání. Text tak působí jako platforma pro jednostranný útok namísto vyvážené zprávy.
Glosa podání jasně nahrává straně Petra Pavla a poškozuje stranu Jana Klána a komunistů; text rámuje Klána jako někoho, kdo zneužívá tragédii k politickému útoku, a Pavla líčí pozitivně jako člověka, který se postavil k minulosti čelem.
Podání výrazně nahrává Petru Pavlovi a poškozuje Andreje Babiše a jeho vládu. Prezidenta představuje jako vstřícného obhájce rozpočtové odpovědnosti, zatímco premiéra zesměšňuje, zpochybňuje jeho motivace a vládu rámuje jako nezodpovědnou a klientelistickou. Věcné rozlišení podpisu rozpočtu a veta jiného zákona doprovází dehonestující jazyk, ironie a nepodložené soudy o osobních pohnutkách. Označení NÁZOR hodnotící styl vysvětluje, ale neruší jeho výraznou stranovost.