Text obhajuje právo kritizovat Ústavní soud a napadá názor Pavla Rychetského, který žádá kriminalizaci ostré kritiky. Článek vykresluje Rychetského jako zastánce nedemokratických praktik a nahrává tak straně B (kritikům soudu).

Komentář kritizuje obě strany sporu o účast prezidenta na summitu NATO. Vládu líčí jako formální a alibistickou, prezidenta pak jako konfrontačního a intrikujícího s Ústavním soudem. Celkově volá po dohodě, ale bez jasného vyznění ve prospěch jedné strany.

Článek silně nahrává prezidentu Petru Pavlovi a kritizuje ministra Petra Macinku, Motoristy a vládu za pokusy degradovat prezidentskou roli na ceremoniální figurku. Autor označuje Macinkovu strategii za mstivou, obhroublou a emotivní, zatímco Pavlovo jednání hájí jako legitimní obranu kompetencí. Obvinění z ústavního puče zesměšňuje. Rozhodnutí Ústavního soudu vítá jako potřebné vyjasnění pravomocí.

Článek je jednostranný komentář, který vyzdvihuje německou reformu důchodů a ostře kritizuje českou vládu (zejména Andreje Babiše) za nečinnost. Používá ironii, metafory a výběr faktů, čímž nahrává reformnímu táboru a znevýhodňuje současnou politickou reprezentaci.