Text je ostře jednostranný komentář obhajující vládu a premiéra Babiše; prezidenta Pavla a Ústavní soud líčí jako pučisty ničící právní stát a parlamentní demokracii. Celkové vyznění systematicky nahrává vládě a diskredituje prezidenta.

Text zdůrazňuje protokolární podřízenost prezidenta Pavla premiéru Babišovi v rámci delegace na summit NATO, volbou detailů (vstup hlavním vs. vedlejším vchodem, zasedací pořádek) a strukturou (Babišovy kritiky až v závěru) vyznívá ve prospěch vládní pozice. Prezidentovo vystupování je rámováno jako ztrátové a oslabené.

Článek kriticky glosuje spor o účast na summitu NATO: přirovnává jej ke školnímu výletu, kde Pavel hraje roli učitele Hnízda a Babiš s Macinkou neukázněné žáky. Autor oceňuje Pavlovu snahu vnést řád, ale vytýká mu pozdní reakci; celkově rámování delegitimizuje Babišovu stranu jako dětinskou, ačkoli mírně kritizuje i Pavla.

Text jednostranně prezentuje perspektivu prezidenta Pavla a opomíjí vyjádření vlády. Výběr faktů a citací zdůrazňuje údajné restrikce vůči hlavě státu a tím nahrává prezidentovi v sporu o vedení delegace na summit NATO.

Článek je informativní a vyvážený, popisuje spor o summit NATO z pohledu obou táborů, uvádí scénáře zvažované Hradem. Použití mírně emotivních slov jako 'tahanice' či 'zarytě' nevyznívá ve prospěch ani jedné strany. Celkově neutrální.

Text je relativně vyvážený, poskytuje prostor oběma stranám sporu. Přináší vyjádření premiéra Babiše i prezidenta Pavla bez zjevné redakční manipulace.

Text vykresluje premiéra Babiše jako osobu ignorující rozhodnutí soudu a vedoucí zbytečný spor s prezidentem, čímž poškozuje republiku. Výběrem ostré citace opozičního politika vytváří rámec frašky. Tím nahrává prezidentu Pavlovi a opozici.

Článek mírně nahrává prezidentu Pavlovi. Ačkoli samotný redakční text je věcný, výběr a prostor poskytnutý kritickým výrokům opozičního politika Kupky (včetně emocionálně nabitých obratů) vůči Babišovi vytváří dojem, že premiér jedná iracionálně. Jediným hodnotícím výrazem redakce je označení Putina za diktátora, což nepřímo podtrhuje naléhavost podpory Ukrajině a oslabuje Babišovu zdrženlivou pozici.

Článek jednostranně prezentuje kritiku vlády ze strany Martina Stropnického a Anny Shavit, aniž by dal prostor kabinetu k obhajobě. Tím nahrává prezidentské straně, protože vykresluje vládu jako nečinnou a zneužívající spory s prezidentem jako výmluvu.

Text nahrává prezidentu Pavlovi zdůrazňováním jeho kritiky vládního rozhodnutí jako nehospodárného a absurdního, selektivním výběrem faktů o nákladech letů, emocionálně zabarvenými výrazy a insinuacemi na adresu vládních představitelů.

Článek z debaty s prezidentem Pavlem jednostranně prezentuje jeho kritiku vlády. Novinářské otázky obsahují emocionálně zabarvené výrazy („únos státu“, „peskovat“, „na hanbě“, „na pranýř“) a redakční komentář zvýrazňuje pohled prezidenta. Celkově text nahrává prezidentu Pavlovi a znevýhodňuje vládu Andreje Babiše.

Článek převážně zprostředkovává pohled prezidenta Pavla, jehož stížnosti na neústupnost premiéra a restrikce vlády jsou detailně citovány, zatímco vyjádření druhé strany je stručně a umístěno na úplný závěr. Výsledkem je portrét Pavla jako oběti malicherné vládní obstrukce a Babiše jako nekooperativního aktéra, čímž text celkově nahrává prezidentské straně.

Glosa je silně kritická k Filipu Turkovi a Andreji Babišovi, vykresluje je jako pokrytce, kteří ničí českou zahraniční politiku, a obhajuje prezidenta Pavla. Nahrává tak Pavlovi a prozápadnímu směřování.

Text představuje jednostranný rozhovor s Lubomírem Zaorálkem, který ostře kritizuje prezidenta Petra Pavla za minulé selhání a obhajuje současnou vládu. Článek nahrává vládě/Babišovi, neboť dává prostor pouze jejímu názorovému spojenci a vykresluje Pavla jako neschopného a nevěrohodného, zatímco vládní pozici legitimizuje.

Text jednostranně cituje bývalého prezidenta Zemana kritizujícího Petra Pavla a zastávajícího se vlády. Nadpis vydává Zemanův názor za fakt. Redakce neposkytuje prostor Pavlově straně a pokládá sugestivní otázky zesměšňující Pavlovu kritiku Macinky. Celkově text nahrává vládě a poškozuje Pavla.

Článek jednostranně přebírá kritiku prezidenta Pavla od komentátora Vyorala. Otázky redakce a formulace titulku i perexu rámují Pavla jako neužitečnou loutku, čímž zvýhodňují vládu.

Text zprostředkovává Zemanovu ostrou kritiku Petra Pavla, zároveň však uvádí Zemanovy dřívější kontroverze a zpochybňuje jeho důvěryhodnost. Celkově tak mírně nahrává Pavlovi, protože Zemanovo hodnocení vyvažuje jeho vlastními prohřešky.

Článek výhradně prezentuje kritiku Miloše Zemana vůči Petru Pavlovi bez vyjádření druhé strany. Titulek vybírá silně negativní citát, čímž celý text rámuje proti Pavlovi, tento dojem částečně zmírňuje pasáž o Zemanových minulých kauzách.

Text mírně nahrává ministru Macinkovi a odpůrcům odebrání vyznamenání. Důraz na Macinkovo odmítnutí a argumentace o právní nemožnosti, zatímco názor SPD a Zemana je odsunut na konec a následován polskou paralelou, kde Zelenskyj sám řád vrátil.

Text nahrává Petru Macinkovi a Volodymyru Zelenskému. Návrh SPD je hned v titulku a perexu odmítnut jako nápad právně nemožný a pouhé politické gesto. SPD dostává minimální prostor k vysvětlení motivace, zatímco Zelenskyj je vykreslen pozitivně (sám vrátil polský řád, solidarita exprezidentů). Chybí klíčový kontext polské kauzy (proč chtěl Nawrocki řád odebrat).

Článek jednostranně prezentuje kritiku Tomia Okamury vůči vládnímu mandátu na summit NATO, aniž by poskytl prostor druhé straně. Tato zdrojová nevyváženost a mírně expresivní titulek nahrávají SPD a Okamurovi, jehož postoje tak vyznívají jako dominantní a neoponované.

Text nahrává prezidentu Petru Pavlovi. Vykresluje ho jako racionálního obhájce ústavních pravomocí a spojeneckých závazků, zatímco Andreje Babiše a jeho spojence spojuje s egem, mocenskou rozpínavostí a iracionalitou. Celý spor rámuje jako zbytečný a domácí politický divadlo, přičemž prezidentovy argumenty hodnotí příznivěji.