Text je zpravodajský, ale zahrnutí citace Macinky adorující Orbána po popisu jeho volební porážky vytváří ironický kontrast, který nenápadně znevažuje Macinkův úsudek a nahrává nové maďarské vládě.

Komentář označuje přímou volbu prezidenta za zdroj ústavních tenzí a společenské polarizace. Prezidentovu opoziční roli líčí jako nevyhnutelný důsledek systému, vládní očekávání nestrannosti hodnotí jako naivní. Text tak nahrává prezidentu Pavlovi (strana B) a zpochybňuje postoj vlády (strana A).

Článek referuje o zapojení Klause a Okamury do akcí AfD a zasazuje jej do historie strany. Volbou výrazů jako 'radikální pravice', 'antisystémový hlas' či 'zatočili' a použitím ironických uvozovek u 'přítel strany' text vykresluje Klausovu podporu a současnou spolupráci jako extrémní a podezřelou. Chybí vyjádření druhé strany, čímž jednostranně poškozuje pověst Klause, Okamury i AfD.

Článek jednostranně reprodukuje názory politologů volajících po návratu k nepřímé volbě prezidenta. Protistrana nedostává prostor, moderátorská poznámka v souhrnu klade otázku, zda je přímá volba neštěstím, čímž nenápadně sugeruje odpověď. Prospívá zastáncům nepřímé volby a v kontextu sporu vlády s prezidentem Petrem Pavlem nepřímo nahrává vládnímu úsilí o omezení prezidentských pravomocí.