Hodnocení tagu: Státní bezpečnost 18 článků
Jak číst tato čísla meze měření
- Číslo je relativní index, ne verdikt. Přiklonění je odchylka od mediánu zdrojů o téže kauze, ne od „objektivního neutrálu" — celoplošnou zaujatost pole z toho měřit nelze. `±0,42` je míra, ne přesná pravda.
- Barvy = směr, ne známka. Odstín ukazuje příklon k jednomu/druhému pólu osy kauzy, ne „dobře/špatně". Pól není stálá levice/pravice.
- „Spolehlivost / shoda metod" NENÍ pravděpodobnost správnosti — je to heuristická míra, jak se nezávislé signály shodly ve znaménku.
- Verdikt „trvale/soustavně" jen od ≥10 nezávislých kauz. Na méně je to popisný index, ne tvrzení o tendenci; interval nejistoty bere články v kauze jako korelované.
- Segment = domácí politika, mainstream vzorek. Profil je podmíněný tématem a pokrytím zdroje; co se vůbec nestane článkem (non-publikace) je neviditelné. Hodnotí se rámování v textu, ne výběr témat.
Plné meze a metodika: statement k projektu.
📅 Období: 6. 7. 2026 – 15. 11. 2026
Tag se dělí na 2 témat (samostatných kauz). U každého vidíš název, období a rychlé hodnocení; klikni na kauzu pro grafy, aktéry a plný detail.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura odcestoval s podnikatelskou delegací do Číny, před cestou konzultoval s tajnými službami a chce jednat o rozšíření leteckého spojení, bezvízovém...
Dva bývalí příslušníci StB, Karel Jonáš a Jaromír Miltner, si za perzekuci herce Tomáše Töpfera v letech 1978–1984 odsouzení potvrzují dohodou na dvouletých podmíněných...
Ostatní články
14
Samostatné články tagu, které (zatím) netvoří téma s dalšími.
Text výrazně poškozuje vládu Andreje Babiše a její členy: redakční hlas je rámuje jako aktéry odpadávající od racionality do „dezinformačního“ světa. Nevyzdvihuje však konkrétní skutečnou protistranu, proto jde o jednostranné podání.
Podání výrazně nahrává Jiřině Šiklové: představuje ji především jako oběť mimořádného nátlaku a následné diskreditace, zatímco StB staví do role represivního a mstícího se aktéra. Podezření na spolupráci text sice podrobně uvádí, ale následně je oslabuje archivními dokumenty, soudním výsledkem a vyjádřeními obhájců Šiklové.
Podání používá ironické uvozovky a emotivní rámování rodinné historie, takže mírně nahrává kritikům premiéra Babiše a škodí jemu i jeho rodině; text zároveň uvádí, že proti strýci nebyly nalezeny přímé důkazy o zločinech.
Podání je převážně faktické, ale mírně nakloněné straně Charty 77: titulek i výběr problémů líčí dokument jako odvážný odpor a KSČ/StB jako zdroj porušování práv.
Text je věcné referování o rozsudku jordánského soudu pro státní bezpečnost. Nahrává nijak speciálně – jednorázový zpravodajský přenos skutkového stavu, bez výrazného redakčního hodnocení či výběru faktů, který by stranu privilegoval. Jediná nejednotnost (25 vs. 34 zraněných) je faktická nekonzistence, nikoli rámování.
Text podává případ převážně neutrálně a průběžně připisuje sporná tvrzení jejich zdrojům. Nepoužívá vlastní hodnotící rám, který by zjevně nahrával čínské nebo české straně.
Podání převážně věcně referuje o soudním rozhodnutí, stížnosti žalobce a souvisejícím diplomatickém kontextu. Redakce sama nehodnotí žádnou stranu příznivě ani nepříznivě.
Podání mírně nahrává nezávislým knihkupectvím jejich spojením s Havlovým morálním odkazem. Zásahy úřadů jinak popisuje převážně věcně a uvádí také vládní zdůvodnění. Negativní skutečnosti ani ostré výroky citovaných aktérů samy o sobě nejsou důkazem redakční tendenčnosti.
aktualne
Za říjnový útok na kostel v Jordánsku padly tři tresty smrti. Soud mluví o teroristickém spiknutí
Text věcně referuje o rozsudku nad třemi muži za útok na kostel; podání nikomu zjevně nenahrává ani nikoho nad rámec faktů nepoškozuje.
Názorový text představuje Vaculíka převážně příznivě: navzdory výhradám k jeho jednání zdůrazňuje jeho poctivost, pravdomluvnost a význam jeho úvah o statečnosti. Závěr využívá jeho slov jako morální protiváhy současným demonstracím, které redakce bez konkretizace označuje za masově řízené. Samostatný příznivě vykreslený protivník zde nevystupuje.
Text je biografický profil Růženy Kulhánkové postavený na jejích vzpomínkách pro Paměti národa. Podání je v zásadě pozitivní k obou hlavním aktérům (Kulhánková jako loajální, skromná spolupracovnice; Havel jako pečlivý, vděčný spisovatel). Nejde o spor s reálnými protistranami – jediné 'záporné' figury (StB, anonymní udavač) jsou historicky nesporně negativní. Editorální hlas přidává mírné obdivné hodnocení, ale odpovídá žánru profilu. Žádná významná tendence ani manipulace.
Podání podporuje ochranu veřejného umění z období socialismu a obhajuje jeho autory. Redakce v perexu předkládá neideologičnost soch a neoprávněnost jejich odstraňování jako hotový závěr; výklad následně opírá převážně o Pavla Karouse. Jeho ostré soudy o ODS a privatizaci jsou ovšem atribuované a samy nepředstavují hlas redakce. Konkrétní ztrátu sochy na náměstí Jiřího z Poděbrad, kterou oznamuje titulek, dodané tělo článku nerozvádí.
Text podání jednoznačněfavorizuje stranu B (disidenti, Mitterrand, západní diplomacie): Mitterrand je rámován jako rozhodný a prozíravý, disidenti jako 'přední osobnosti příští doby', zatímco režim (Husák, Jakeš) je líčen jako stagnantní, tvrdohlavý a ponižující. Jde o post-1989 konsensuální morální rámování, ale redakční volba metafor a uvozovacích rámců (stojaté vody, hesla, odpověděl po svém) mírně posiluje antagonistické zobrazení strany A.
Podání nahrává straně B. Rozhovor sice dává Klempířovi rozsáhlý prostor k odpovědím, redakční perex a opakovaně konfrontační otázky však jeho neoblíbenost, osobní vinu a ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií často rámují jako již dané nebo velmi pravděpodobné skutečnosti. Klempířovy argumenty a tvrzení o vlastní práci jsou navíc místy přijímány se zjevnou skepsí.




