Satirický článek portálu Divoký kačer parodující Tomia Okamuru.

Článek referuje o zapojení Klause a Okamury do akcí AfD a zasazuje jej do historie strany. Volbou výrazů jako 'radikální pravice', 'antisystémový hlas' či 'zatočili' a použitím ironických uvozovek u 'přítel strany' text vykresluje Klausovu podporu a současnou spolupráci jako extrémní a podezřelou. Chybí vyjádření druhé strany, čímž jednostranně poškozuje pověst Klause, Okamury i AfD.

Text je v zásadě standardní rozhovor s Pavlem Bémem, který mu dává prostor prezentovat vlastní názory bez konfrontace s opačnými stanovisky. Jemná náklonnost je patrná v úvodním pozitivním označení „úspěšný politik“, celek však nenaplňuje sledovanou tendenčnost, a proto analýza zůstává konzervativní bez nadbytečných signálů.

Komentář kritizuje prezidenta Pavla za jeho tvrzení, že se chtěl s vládou dohodnout. Ukazuje, že dopis premiérovi Babišovi měl ultimativní tón a prezidentova snaha o dohodu je pouze rétorická. Text tak nahrává vládní straně sporu.

Článek jednostranně reprodukuje názory politologů volajících po návratu k nepřímé volbě prezidenta. Protistrana nedostává prostor, moderátorská poznámka v souhrnu klade otázku, zda je přímá volba neštěstím, čímž nenápadně sugeruje odpověď. Prospívá zastáncům nepřímé volby a v kontextu sporu vlády s prezidentem Petrem Pavlem nepřímo nahrává vládnímu úsilí o omezení prezidentských pravomocí.

Článek rámuje kritiku prezidenta Pavla od publicisty Jocha jako dominantní linii, zatímco pohled podporovatelů Pavla odsouvá na konec. Tím nahrává spíše táboru Macinky a Trumpova okolí, které líčí v příznivějším světle.

Text upoutávky na debatu vykresluje spor jako dramatickou 'válku ústavních činitelů' a klade vinu na Babiše a vládu, kteří brání prezidentovi v účasti, čímž nepřímo nahrává prezidentu Pavlovi jako straně, jejíž práva byla narušena.

Článek referuje o slovní přestřelce v pořadu 360°, kde poslanci komentovali spor o účast prezidenta Pavla na summitu NATO. Vyzdvihuje osobní útok Rajchla na Jakoba (přirovnání k Mimonům) a naopak Jakobovu zmínku o Macinkově zhrzeném libidu. Prezentací Rajchlova zpochybnění Ústavního soudu a kontrastní ostrou reakcí druhého poslance článek nepatrně zvýhodňuje stranu zastávající právní stát a podporu prezidenta. Celkově působí spíše informativně, ale titulek a rámování určité osobní útoky podtrhuje, což může snižovat vážnost oponentů prezidenta.

Editorial oceňuje Andreje Babiše za respektování rozhodnutí Ústavního soudu a zároveň tvrdě kritizuje jeho vládní partnery (Motoristy, Zemana, Okamuru) za útoky na soud. Text tak nahrává pozici premiéra a soudních institucí vůči jejich kritikům, které dehonestuje emotivními výrazy a varováními před destrukcí právního státu.

Článek je rozhovorem s bývalým předsedou Ústavního soudu, který silně kritizuje vládu za snahu ovládnout veřejnoprávní média změnou financování. Redakční otázka naznačuje nedůvěru k vládnímu tvrzení, čímž nahrává kritickému vyznění. Celkově text jednostranně zvýrazňuje negativní obraz vlády a Andreje Babiše.

Článek vyznívá mírně v neprospěch vlády/Babiše a ve prospěch kritiků přesunu agendy protidrogové politiky. Zdůrazňuje negativní dopady (odchod expertů, absence projednání, varování před riziky) a dává prostor převážně kritikům bez vyvážené obhajoby druhé strany.

Text jemně nahrává kritikům Andreje Babiše. Volbou výrazů jako „odhalilo přiznání“ a „přiznal“ naznačuje skrývané nekalosti, titulní důraz na dividendy a důchody ve dvou státech vytváří dojem neoprávněného profitu. Ačkoli uvádí i Babišovu obhajobu, celkové vyznění je pro něj negativní.