Text je věcnou zprávou o sporu o účast na summitu NATO. Nevykazuje výraznou tendenčnost, poskytuje obě strany sporu, i když vládní pohled je prezentován mírně více díky přímé citaci Babiše a delšímu prostoru pro jeho vyjádření. Celkově neutrální.

Text poměrně vyváženě popisuje záměr vlády zavést EET, ale použitím výrazů jako ‚zapláče nejvíc‘ a ironických uvozovek u ‚vykoupit‘ mírně podrývá důvěryhodnost opatření, čímž nahrává opozici. Nicméně formát otázek a odpovědí poskytuje prostor vládním argumentům, takže celkový postoj je jen mírně kritický.

Článek mírně nahrává vládní straně (Macinka/Babiš), protože v titulku vytrhuje specifickou výtku (zbrojení), ačkoli anketa se ptala obecně na poškozování zájmů, a výsledek opozice zlehčuje slovem „jen“. Výběr ohlasů je formálně vyvážený, ale redakční rámování a zdůraznění většiny posilují dojem, že prezident škodí.

Text věcně informuje o personálních změnách a krocích k zestátnění, bez tendenčního rámování. Opozici dává prostor k varování, ale neupřednostňuje žádnou stranu.

Článek jednostranně informuje o plánu vlády zestátnit ČEZ bez uvedení kritických hlasů, čímž celkově vyznívá ve prospěch vládního záměru.

Text poskytuje prostor oběma stranám, ale výběrem citací a připomenutím minulých obstrukcí ANO a SPD podrývá pozici zastánců okamžité změny jednacího řádu, čímž mírně nahrává TOP 09.

Článek zprostředkovává podporu Miloše Zemana Radku Vondráčkovi jako prezidentskému kandidátovi a dává Vondráčkovi prostor k reakci. Celkově mírně nahrává Vondráčkovi a ANO, neboť bez kritického odstupu předkládá pochvalné výroky a Vondráčkovo vlastní rámování, zatímco ostatním potenciálním kandidátům věnuje jen stručný výčet.

Text silně nahrává Sudetoněmeckému krajanskému sdružení a jeho sympatizantům. Kritizuje vládní politiky (SPD i ANO) za údajnou hysterii, označuje je za propagandisty a vykresluje sudetské Němce jako rozumné a nabízející smíření. Používá emocionální výrazy, patologizující metaforu hysterie a jednostranné citace.

Článek kritizuje průběh interpelací na premiéra Babiše, líčí je jako směs lží, fantazie a neefektivity, z čehož viní především Babiše. Opozici zároveň vyčítá slabé otázky, takže výsledné vyznění nahrává spíše opozici, ale s výhradami.

Článek mírně nahrává prezidentu Pavlovi, protože redakce koriguje Babišovy výroky, rámuje spor jako Babišovu vinu a používá mírné zesměšnění.

Text jednostranně zvýhodňuje prezidenta Pavla. Prezentuje jeho pohled a expertní názory zdůrazňující omezování jeho role, zatímco vládní perspektiva zcela chybí (kromě konstatování, že ministerstvo nereagovalo). Čtenář tak získává dojem, že kabinet jedná svévolně a bezdůvodně, aniž by dostal příležitost argumenty vyslechnout.

Článek zvýhodňuje prezidenta Pavla používáním negativně zabarvených výrazů vůči vládě (např. 'ostuda', 'mafiánské metody'), zatímco Pavlovy argumenty označuje za srozumitelné. Titulek přisuzuje Pavlovi silný výrok, který v textu chybí.

Článek je silně tendenční proti Andreji Babišovi; vykresluje ho jako lháře, zdůrazňuje jeho příjmy z Agrofertu a předkládá poslaneckou novelu jako účelově šitou na míru jeho impériu. Využívá emotivní jazyk, citace kritiků a podezřívavé otázky, čímž nahrává odpůrcům premiéra a prosazovatelům přísnějšího střetu zájmů.